Zákaz se vztahuje na všechny ploutvonožce, včetně mrožů a lvounů. Rozhodnutí vejde v platnost během několika týdnů a členské státy musí zavést také účinné tresty za porušení zákazu.
Patnáct druhů v současnosti lovených tuleňů přitom nepatří mezi ohrožené. K akci evropské politiky donutilo něco jiného - záběry, které dokazují bezcitnost lovu, při němž jsou zvířata běžně stahována zaživa z kůže, v řadě případů pouze omráčena hakapikem (podobným krumpáči) nebo vláčena na háku na loď, kde jsou teprve usmrcena.
Výjimku Evropský parlament udělil jen produktům z těch zvířat, které tradičním způsobem ulovili inuitské a jiné domorodé komunity kvůli obživě.
Podívejte se, jak vypadá každoroční lov tuleňů v Kanadě
Přijít o výnosný byznys, který jen v Evropě vynáší ročně přes čtyři miliony eur, ale nechce Norsko a Kanada. Obě země se téměř okamžitě ozvaly s výhrůžkou soudními tahanicemi u Světové obchodní organizace (WTO).
Evropští zákonodárci se však tímhle "chvastounstvím" a "hrozbami" odmítli vůbec zabývat, přestože už zítra si to s kolegy mohou osobně vyjasnit na pražském summitu Kanada - EU.
Diplomaté nicméně tvrdí, že ztráta milionů v tulením byznysu jim nezabrání začít jednat o bilaterální smlouvě o dodatečném obchodu v hodnotě nejméně 27 miliard amerických dolarů.
"Je to teď mrzuté a v budoucnu by z toho mohlo vzejít něco většího. Ale pro nynějšek se obě strany dohodly, že zákaz je neodradí od zahájení jednání," řekl agentuře Reuters evropský diplomat, který se podílí na přípravě summitu.
Obchodníci s kožešinou vytýkají Evropské unii používání dvojího metru. Podle Diona Dakinse z kanadské firmy NuTan Furs je hlavním problémem přemnožení tuleňů, které může negativně ovlivnit zásoby ryb.
"To, že může vládnout propaganda, snad konečně probudí náš průmysl. Kanada už dříve varovala, že si na EU bude stěžovat u WTO," řekl Dakins, jehož hlavními obchodními partnery jsou Rusko a Čína. Členské státy WTO mají podle něj právo řídit si vlastní populace tuleňů samostatně.
Z celkově 900 tisíc ročně ulovených zvířat připadá šedesát procent na Kanadu, Grónsko a Namibii. Zbytek kořisti mezi sebe dělí Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Británie a Spojené státy.
