Sestry by vyhledávaly nemohoucí lidi, ať už seniory nebo mladší po úraze či po náhlé nemoci, a nabízely jim informace a pomoc, kam se obrátit.
Nemohly by sice rozhodovat o poskytnutí dávek nebo o umístění do pečovatelského domova, ale poradily by s řadou problémů. Kde si o dávky zažádat, na co má člověk nárok, nebo by třeba předaly kontakty na služby zajišťující dovoz jídla, praní, odvoz k lékaři či vysvětlily, co má člověk dělat, když chce podat žádost o umístění do domova důchodců.
"Kopaly by zkrátka za pacienta," říká k tomu Pavel Hroboň z občanského sdružení Reforma zdravotnictví, který se na návrhu zákona podílí. "Lékaře v nemocnici osud pacienta po jeho propuštění z péče nezajímá," vysvětluje.
Obce s rozšířenou působností by ze zákona měly za povinnost komunitní sestry zaměstnat, aby dělaly prostředníka mezi lidmi a úřady. Měly by pomáhat a samy aktivně vyhledávat ty, kteří pomoc a radu potřebují.
V Anglii to například funguje tak, že sestry spolupracují jak s nemocnicemi, tak s praktickými lékaři, do jejichž péče pacient přechází, a dozví se prakticky ihned o pacientech, kteří se vracejí domů. A pak vyrazí podívat se, zda se o ně má kdo starat, a poradí, co a jak dál.
