Koncem minulého století symbolizoval kdysi bohatý a kosmopolitní Bejrút chaos i beznaděj tehdejšího Blízkého východu. V libanonském hlavním městě spolu bojoval téměř každý s každým na nepřehledných frontách, rozvrat a zmar byly všudypřítomné.
V pátek byl znovuzrozený Bejrút svědkem setkání, které tamní tisk označil za "historické". Není divu: saúdský král se za asistence o desítky let mladšího syrského lídra vydal do Libanonu, aby jej usmířil.
Mimochodem, saúdský panovník (nikoli současný král Abdalláh) byl v Bejrútu naposledy v roce 1957, syrský šéf v roce 2005.
Co Libanonu hrozí? A proč?
Ve vzduchu je cítit střelný prach
Když v roce 2005 zahynul při atentátu reformní libanonský premiér Rafík Harírí, měl jeho syn Saad - a s ním i všichni protisyrsky naladění obyvatelé země - jasno. Za atentátem stojí Damašek.
Téhož roku se z Libanonu stáhla syrská vojska, která osud malé přímořské země ovlivňovala skoro tři desítky let.
Prozápadní - i prosaúdský - Bejrút si nakrátko vydechl. Saad Harírí, syn bezmála zbožštělého otce, premiéra a mučedníka libanonské věci, vstoupil do politiky.
Ne všichni byli vývojem nadšeni. Hnutí Hizballáh, sdružení radikálních libanonských šíitů, existuje s podporou Sýrie a (rovněž šíitského) Íránu. Hizballáh nehájí jen zájmy části marginalizovaných libanonských šíitů, ale i zmíněných zemí.
Hnutí Hizballáh je také silně protiizraelské, což prokázalo roku 2006 v soukromé válce s Izraelem, které zbytek Libanonu bezradně přihlížel.
Právě členové Hizballáhu, který ovládá jih země a podle všeho tam drží tajné sklady zbraní, mají být zřejmě obviněni z vraždy premiéra Rafíka Harírího. K tomuto závěru údajně došel speciálně ustavený mezinárodní soud.
Arabové cítí ve vzduchu střelný prach. Obvinění Hizballáhu z atentátu na libanonského lídra je spolehlivou rozbuškou krize, která by mohla skončit až válkou.
Roztrhne se libanonský kotel?
A to přesto, že Hizballáh a původně protisyrská koalice vedená Saadem Harírím nyní tvoří společnou vládu národní dohody.
Ano, patrně není spletitější politické scény, než je ta libanonská. Pokud by nicméně arabští lídři nedokázali upustit tlak z libanonského kotle, mohl by se roztrhnout. Což se stále může stát.
Celý příběh má ovšem i regionální mocenské souvislosti. Saúdové, radikální strážci sunnitské ortodoxie, podporují Saada Harírího stejně, jako stáli za jeho zavražděným otcem. Sýrie má pro změnu čilé spojení s Hizballáhem.
Kdo na šachovnici schází, je šíitský Írán, který zejména Saúdové považují za regionální hrozbu nejen náboženskou, ale i mocenskou.
Komentátoři si všímají faktu, že tentokrát se Arabové byli schopni sejít a problém řešit - Hizballáh sice tvoří šíité, ale jsou to etničtí Arabové. Spojené státy navíc ještě před včerejším setkáním vyjádřily podporu saúdskému králi. V Teheránu mají o čem přemýšlet.
