Koncert americké popstar Baracka Obamy
Z pohodlí domova jsem sledovala přímý přenos z jeho koncertu. Říkala jsem si, že mám strašný handicap, protože to mám k pořádnému kulturnímu zážitku dost daleko. Pchá, ale budiž, vivat live broadcasting!
Zazpíval to, co se od něj očekávalo. Nejúspěšnější písničky z jeho debutového alba "American Dream"
Říkám si, že většina z nás jeho textům pranic nerozumí, ale melodie je líbivá. Navíc, image charismatického kluka od vedle mu zajišťuje vysoký prodej CDček a první místa v kdejaké music hitparádě; a to nejen v Billboardchart. (Nejen) Arabské státy však tradičně lpí na své tradiční hudbě a moderní západní vlivy je nechávají chladnými.
Sice Obamu někteří označují za populistu, ale já mu v zásadě fandím. CDčko sice nemám, ale doufám, že nebude po tomto veleúspěšném debutovém albu zavržen . Doufám též, že nezanevře na své FUNoušky a natočí jiná, snad úspěšnější alba. Ten americký patos se mu ani tentokrát nevyhl.
Thu Trang Do - více zde
Díky, Baracku Obamu, good luck
Vážený pane prezidente Baracku Obamo, chtěl bych Vám poděkovat za Váš projev z Pražského hradu
Vrátím se, vážený pane presidente, k události, která mne zaujala po Vašem příjezdu na Hradčany. Po přívítání Vás a Vaší paní Michelle panem prezidentem Klausem a jeho ženou Lívií se k Vám připojil pan Topolánek, premiér České republiky v demisi, s rukou v kapse kalhot pod sakem. Takto se již prezentoval několikrát, naposledy jsem ho takto viděl na nejslavnějším evropském dostihu s názvem Velká pardubická, když na slavnostním zahájení stál s panem ministrem zemědělství před hlavní tribunou plnou důležitých osobností a hostů z Česka i ze zahraničí: pan premiér s rukou v kapse kalhot poslouchal slavnostní projevy svých kolegů.
Vážený pane prezidente, asi máte lepší poradce nebo je to samosebou Vaší lepší znalostí společenského bontonu. Snad toto společenské zaváhání hlavního představitele Evropské unie prominete.
Vy jste končil projev slovy: Děkuji Praho a já přidávám Thank you Barack Hussein Obama, good luck!
Tomáš Velecký - více zde
Čekal jsem víc
Popravdě, čekal jsem od projevu Obamy víc. Mnozí si budou vykládat jeho slova podle svého a politická kultura, kterou šíří Brusel, překroutí význam jeho slov do absurdních výkladů a významů.
Naopak velmi mile mne překvapil prezident Česka Václav Klaus, který skrze formální ceremoniář dokázal "vyždímat" z neformálního setkání, co se dalo. Nikoliv pro sebe, jak často činil Havel. Nýbrž pro republiku jako takovou.
Několikrát jsem zaznamenal, jak se diplomatická a velmi jemná hra Obamovi vymkla z jeho režie, což se snažil kompenzovat přátelským poplácáváním našeho prezidenta po zádech. Evidentně byl v rozpacích.
Naopak úloha Topolánka byla naprosto nezvládnuta, až trapná. Nepřekvapilo. Což doložil Ladislav Špaček v komentářích k příletu prezidenta USA na Ruzyni.
Štěpán Sekanina - vice zde
Obamův projev: Chceme vládnout světu
Překvapuje mě, že nikdo z těch, jejichž vyjádření k projevu jsem zatím zaznamenal, neslyšel pravou podstatu sdělení amerického prezidenta.
Zatím nemám k dispozici přepis Obamova projevu, proto nebudu citovat jeho výroky doslova, ale řekl přibližně toto (dávám to do uvozovek, ale není to citace):
"Musíme se snažit o jaderné odzbrojení, musíme se dohodnout a spolupracovat na něm. Musíme zajistit dohled nad dodržováním dohody o jaderném odzbrojení, musí existovat nějaký hlídací mechanismus, který umožní zasáhnout v případě, že bude dohoda porušena."
Překlad?
"Potřebujeme co nejvíce moci, abychom mohli zasáhnout proti těm, o nichž prohlásíme, že drží jaderné zbraně."
Jde o typickou levicovou metodu získání moci: něčím vás vystrašíme/předložíme nějaký úžasný cíl pro dobro celého lidstva (nehodící se škrtněte), a pak řekneme, že my jsme ti, kteří dokážou situaci vyřešit/dovést lidstvo k naplnění cíle, jen potřebujeme soustředit do svých rukou veškerou dostupnou moc, případně hodně peněz.
Na tomto principu staví všechny levicové ideologie, od komunismu, přes environmentalismus, malthusiánství a trvale udržitelný rozvoj, až po nacismus.
A přesně s tímto principem přichází Barack Obama.
Aleš Orálek - více zde
Politik bez předsudků
Americký prezident nám dnes svým vystoupením předvedl, jakou cestou se má ubírat v budoucnu velká politika bez předsudků a osobních antipatií k jakémukoli národu, rase, přesvědčení a vyznání. Spolupráce, vzájemná podpora, společné úsilí čelit úskalím skutečných světových problémů.
Aby mohl svět společně čelit budoucím výzvám dobrým i zlým, musí být pevné jeho jednotlivé stavební kameny. Stejně jako se politika u nás nezmění do té doby, dokud se v mnohém nezměníme my sami, nezmění se ani svět k lepšímu, když budeme osobní politické zájmy jednotlivců na domácí půdě upřednostňovat před zájmy státu a národa. Skutečnou realitou například je, že radar u nás nemá sloužit pro body v předvolebních kampaních, ale vznikne či nevznikne v důsledku reálného zhodnocení rizik. Ustoupí-li státy jako je Írán a Severní Korea ze své cesty jaderných zbraní, a pokud se podaří skutečně dosáhnout do konce roku dohody s Ruskem o postupné likvidaci jaderného arzenálu, pak i radar můžeme považovat za zbytečný. To je reálná politika. To je jeden z dnešních vzkazů amerického prezidenta.
František Matějka - více zde
