Barma je totiž tradiční název, který používali britští kolonizátoři a který už zemi zůstal, když v roce 1948 získala nezávislost. Na Myanmar, tedy oficiálně na Republiku Myanmarský svaz, zemi přejmenovala vládnoucí junta v roce 1989.
Vojáci se tehdy nikoho neptali, stejně jako se později neptali, zda mohou přenést hlavní město z Rangúnu do Neipyijta. Opozice přesto setrvala při starých pořádcích, vytrvale nazývala Barmu Barmou a za hlavní město dál považovala Rangún.
Tvrdá vojenská diktatura panovala v Barmě pět desetiletí. Předloni však nastoupila cestu postupného uvolňování poměrů. Což se mimo jiné projevilo i tím, že byla po mnoha letech z domácího vězení propuštěna snad nejznámější disidentka světa, barmská opoziční vůdkyně Su Ťij.
Žena, která v roce 1991 dostala na návrh Václava Havla Nobelovu cenu za mír, strávila za "domácími mřížemi" ve svém domě v Rangúnu patnáct z 21 let. Po propuštění nejdřív setrvávala v Barmě, hlavně ze strachu, že kdyby vycestovala, vláda by ji už (přes všechno to oteplování) nepustila zpátky.
Letos nastal další pokrok. Národní liga pro demokracii, tedy strana, v jejímž čele Su Ťij stojí, dostala povolení kandidovat v doplňovacích volbách, a ze samotné Su Ťij se stala poslankyně. Také vyrazila triumfální zahraniční turné, během něhož například v Norsku konečně převzala Nobelovu cenu za mír.
Není to žádná marginálie
Americká ministryně zahraničí večeří se Su Ťij (1. prosince 2011)
Žádný úřadující prezident USA ještě v Barmě nebyl. Barack Obama tam loni poslal svou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou a byla to nejvyšší americká návštěva v zemi za 56 let. Teď tedy přijíždí šéf Bílého domu osobně. A jak upozornila například agentura AP, rozlousknout oříšek názvosloví pro něj nebude jednoduché.
Má několik možností. Za prvé, nebude Barmě říkat vůbec nijak. Prostě zopakuje postup Hillary Clintonové, která při prosincové návštěvě většinou používala výraz "tato země".
Nebo bude používat oba názvy, třeba jako američtí senátoři, kteří do Barmy/Myanmaru jezdí. Anebo se bude striktně držet jednoho ze jmen, přičemž možnost, že by používal výhradně Myanmar, je krajně nepravděpodobná. V tomhle kontextu je ještě třeba dodat, že jak USA, tak třeba Velká Británie, Kanada nebo Nový Zéland používají v oficiální komunikaci pořád název Barma. A Bílý dům uvedl, že se též drží starého názvu.
"Můžete si myslet, že je to marginálie. Ale používání názvu Myanmar je otázkou národní integrity," řekl loni v květnu barmský ministr zahraničí Wanna Maung Lwin americkému vyslanci Josephu Yunovi. "Užívání správného jména ukazuje rovnost a vzájemný respekt," dodal výchovně.
Letos v létě úřady oficiálně varovaly i Su Ťij, která na své zahraniční cestě používala název Barma. Byla varována, že "Republika Myanmarský svaz" je jméno dané ústavou. "Každý se musí rozhodnout sám, jaký název používá," řekla během záříjového projevu ve Washingtonu.
Celá debata o názvu státu podle AP zaměstnává spíš politiky než samotné obyvatele. Třeba proto, že v Barmě žije obrovské množství etnik. "Anebo proto, že většina lidí chápe, že přejmenování bylo krokem politickým," řekl San San Hnin Tun, profesor barmštiny na Cornellově univerzitě ve státě New York.
Navíc přejmenování nezměnilo způsob, jakým zemi nazývají její vlastní obyvatelé ve svém vlastním jazyce, tedy barmštině. A mimochodem, Evropská unie většinou používá název Myanmar. I přesto, že Británie trvá na Barmě.
