Návrh zákona připravilo třicet osm novozélandských vědců, právníků a filozofů. Zákon se fakticky nemůže týkat Nového Zélandu. V této zemi se lidoopi ve volné přírodě nevyskytují, nikdy v historii na nich nebyly prováděny laboratorní pokusy a - jak konstatuje časopis New Scientist - všem devětadvaceti šimpanzům a šesti orangutanům, kteří v zemi žijí, se v zajetí daří dobře.
Cílem zákona tedy má být zburcovat okolní svět. "Chtěli bychom dát příklad ostatním zemím," otevřeně říká David Penny, biolog z jedné novozélandské univerzity a hlavní autor návrhu zákona.
OPICE A DÍTĚ
V mnoha zemích světa existují zastánci názoru, že lidoopi jsou natolik podobní lidem, že by k nim lidé měli mít jiný přístup než k ostatním zvířatům. Tyto opice skutečně mají určité vlastnosti podobné jako lidé. Jsou schopny uvědomit si sebe sama. Mají vlastní osobnost, odlišnou od jiných opic stejného druhu. Jsou schopny projevit cit. Jsou poměrně inteligentní. Mají základní jazykové schopnosti. A jsou geneticky velmi blízké člověku. Lidoopi totiž mají s člověkem společné 98,4 procenta DNA (dezoxyribonukleové kyseliny, která přenáší dědičné vlastnosti). Neboli jinak řečeno - člověka od opice odlišují pouze necelá dvě procenta jeho DNA.
"Jestliže upíráte určitá práva šimpanzovi, musíte je logicky upřít i duševně opožděnému dítěti," argumentuje filozof Peter Singer z univerzity v australském Melbourne, jeden ze světově nejznámějších obhájců práv zvířat.
OHROŽENÉ POKUSY
Mnozí výzkumníci, kteří k pokusům využívají zvířata, jsou ovšem vyděšeni. Kdyby parlament Nového Zélandu navržený zákon schválil, mohl by tím skutečně inspirovat zákonodárce v dalších zemích. Například ve Spojených státech je nyní chováno pro lékařské pokusy 1700 šimpanzů. Většina z nich je používána pro testování vakcín proti virům, například těm, které způsobují nemoc AIDS nebo různé typy žloutenky.
I stoupenci novozélandského návrhu občas připouštějí, že si ani tolik nemyslí, že by lidoopi byli skutečně podobní lidem. Chtějí však zabránit tomu, aby se na nich prováděly pokusy.
Zákaz pokusů na lidoopech by nepochybně posílil organizace na ochranu zvířat v jejich snaze prosadit podobný zákaz platný pro všechna laboratorní zvířata. A to by mnoha výzkumníkům podstatně zkomplikovalo život.
"Lidoopi jsou nádherná zvířata. Je těžké nepřemýšlet o nich jako o malých lidech. Ale nejsou to lidé," zdůrazňuje Ronald Nadler z ústavu pro výzkum primátů v americké Atlantě. A jeho kolega Frans de Waal připomíná, že kdyby se určitá lidská práva přiznala lidoopům, je od toho jen krok k tomu, aby se přiznala i ostatním opicím, a pak i dalším zvířatům, až po laboratorní krysy.
Obhájce práv zvířat Peter Singer namítá, že lidská práva pro krysy nikdo chtít nebude. Avšak předpovídá, že snaha o morálnější přístup ke všem zvířatům bude určitě sílit.
Cílem zákona tedy má být zburcovat okolní svět. "Chtěli bychom dát příklad ostatním zemím," otevřeně říká David Penny, biolog z jedné novozélandské univerzity a hlavní autor návrhu zákona.
OPICE A DÍTĚ
V mnoha zemích světa existují zastánci názoru, že lidoopi jsou natolik podobní lidem, že by k nim lidé měli mít jiný přístup než k ostatním zvířatům. Tyto opice skutečně mají určité vlastnosti podobné jako lidé. Jsou schopny uvědomit si sebe sama. Mají vlastní osobnost, odlišnou od jiných opic stejného druhu. Jsou schopny projevit cit. Jsou poměrně inteligentní. Mají základní jazykové schopnosti. A jsou geneticky velmi blízké člověku. Lidoopi totiž mají s člověkem společné 98,4 procenta DNA (dezoxyribonukleové kyseliny, která přenáší dědičné vlastnosti). Neboli jinak řečeno - člověka od opice odlišují pouze necelá dvě procenta jeho DNA.
"Jestliže upíráte určitá práva šimpanzovi, musíte je logicky upřít i duševně opožděnému dítěti," argumentuje filozof Peter Singer z univerzity v australském Melbourne, jeden ze světově nejznámějších obhájců práv zvířat.
OHROŽENÉ POKUSY
Mnozí výzkumníci, kteří k pokusům využívají zvířata, jsou ovšem vyděšeni. Kdyby parlament Nového Zélandu navržený zákon schválil, mohl by tím skutečně inspirovat zákonodárce v dalších zemích. Například ve Spojených státech je nyní chováno pro lékařské pokusy 1700 šimpanzů. Většina z nich je používána pro testování vakcín proti virům, například těm, které způsobují nemoc AIDS nebo různé typy žloutenky.
I stoupenci novozélandského návrhu občas připouštějí, že si ani tolik nemyslí, že by lidoopi byli skutečně podobní lidem. Chtějí však zabránit tomu, aby se na nich prováděly pokusy.
Zákaz pokusů na lidoopech by nepochybně posílil organizace na ochranu zvířat v jejich snaze prosadit podobný zákaz platný pro všechna laboratorní zvířata. A to by mnoha výzkumníkům podstatně zkomplikovalo život.
"Lidoopi jsou nádherná zvířata. Je těžké nepřemýšlet o nich jako o malých lidech. Ale nejsou to lidé," zdůrazňuje Ronald Nadler z ústavu pro výzkum primátů v americké Atlantě. A jeho kolega Frans de Waal připomíná, že kdyby se určitá lidská práva přiznala lidoopům, je od toho jen krok k tomu, aby se přiznala i ostatním opicím, a pak i dalším zvířatům, až po laboratorní krysy.
Obhájce práv zvířat Peter Singer namítá, že lidská práva pro krysy nikdo chtít nebude. Avšak předpovídá, že snaha o morálnější přístup ke všem zvířatům bude určitě sílit.
 Má, či nemá dostat základní lidská práva? |
