V Lidových novinách přišli na jaře s jazykovým kursem Byznys Angličtina pro každého. Každého v tom názvu jistě zarazí už ta Angličtina s velkým A: je to, jako kdyby někde vyšla učebnice české gramatiky s titulem Mluvnice Češtiny. Ale to je "pouhý“ pravopis, vzal to čert. Horší je, že někoho vůbec napadne užít při této příležitosti výrazu byznys, a ještě k tomu ho postavit jako neshodný přívlastek před substantivum angličtina. A nejhorší na tom je, že zřejmě nejde o nějaké nedopatření, neboť v jednotlivých lekcích nacházíme oddíly nadepsané Byznys slang, a dokonce Byznys slovíčka(!). Jakou funkci mají takové titulky plnit? Chce snad redakce tímto způsobem navodit dojem nenucenosti, neformálnosti? Zpříjemnit tak čtenářům tu fušku, jakou představuje studium cizího jazyka? Uvnitř lekcí se však stejně přechází k normálním (tj. stylisticky neutrálním) výrazům obchodní angličtina, obchodní slang.
Na stránkách listu, který se počítá k seriózním, se takovýto název jazykového kursu vyjímá podobně, jako kdyby v inzertní rubrice "Volná místa“ nabízela nějaká firma fajn džob; jako kdyby realitní kancelář chtěla přilákat klienty slibem, že lacino a rychle zprostředkuje kšefty všeho druhu; jako kdyby ředitelství nějakého podniku vypsalo konkurs na prima flek vedoucího účtárny. To všechno jsou výrazy, které patří do stejné stylové vrstvy českého lexika jako slovo byznys. Je možné, že by v Lidovkách necítili jeho nepatřičnost, nepřístojnost v daném užití? To je právě ten problém, to je ta bída: že to zřejmě necítí. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že ekonomickou přílohu nenuceně přejmenovali na BYZNYS (tady ovšem nejde jen o stylistický přídech slova, ale o jeho věcnou přiléhavost: veškerou ekonomiku, starším termínem národní hospodářství, nelze přece redukovat na pouhé obchodování).
. Petr Fidelius a češtinaPražský editor a kritik, vystudovaný filolog Petr Fidelius se již od dob, kdy byl nucen topit v kotelně a intelektuální činnost provozoval ve volném čase, věnuje analýze jazyka. Výsledkem toho byla mimo jiné kniha Řeč komunistické moci. Publikujeme cyklus, v němž Fidelius rozebírá některé aktuální jevy v českém jazyce. Dodejme, že autor je převážně čtenářem Lidových novin, a z nich tedy čerpá většinu dokladů, avšak jeho kritika se samozřejmě zdaleka netýká pouze tohoto listu. |
Podívejme se tedy blíže na slovo byznys. Už samo počeštěné psaní svědčí o tom, že jde o přejímku staršího data. Anglický výraz business pronikl do hovorové češtiny ponejvíce v užším významu obchod, obchodní podnikání či živnost; méně se užívá v širším významu úkol, povinnost nebo zaměstnání, záležitost či starost (například: to není můj byznys). Na první pohled je patrné, že slovo byznys se v češtině do značné míry významově překrývá se starší německou přejímkou kšeft. Zeptáme-li se někoho: Jak vám jde byznys?, je to jen novější varianta staré otázky Jak vám jde kšeft (nebo jdou kšefty)? Všimněme si také typického obratu udělat si z něčeho dobrej byznys. Rovněž slovo byznysmen, jak se zdá, svým významem a stylistickým odstínem odpovídá víceméně staršímu výrazu kšeftsman (rozhodně není rovnocennou náhradou za slovo podnikatel, i když ho mnozí novináři takto užívají).
Zajímavé je také složené slovo šoubyznys: v poslední době proniká do řeči žurnalistické, a tu lze pozorovat příznačné rozpaky, co se týče pravopisu - píše se většinou hybridně showbyznys. Jako by autoři neunesli svou stylistickou volbu po stránce grafické, ostýchají se jaksi dát tomu slovu důsledně fonetickou podobu: což právě prozrazuje pochybnost jejich volby. Neboť domovem šoubyznysu je hantýrka lidí od kumštu, co "dělají do masové zábavy“. Zavlečen na stylovou rovinu kulturní publicistiky jako vážně míněný termín popisný, působí jako... inu, jako trapná kuriozita. Pro tuto příležitost máme přece dokonale vyhovující a po věcné stránce dokonce výstižnější sousloví zábavní průmysl.
Když už v Lidových novinách chtějí mermomocí "ozvláštnit“ název kursu výrazem byznys angličtina, měli by mít odvahu k důslednosti a pokračovat: pro každýho. Takhle by to bylo aspoň stylově sourodé (ovšem otázka je, co by tomu řekli čtenáři z Moravy).
* * *
Byl bych poslední, kdo by chtěl výrazům jako džob, byznys, kšeft, flek atp. upírat v češtině právo na existenci. Vždyť bez takovýchto slůvek si naši běžnou, každodenní řeč ani nelze představit. Nejen že svou expresivností přispívají k pestrosti a rozmanitosti jazykového světa, v němž žijeme, ale v mnoha případech jsou pro vyjádření našeho postoje ke skutečnosti prostě nenahraditelná.
Vezměme si jenom ten byznys, jak se ho užívá v různých úslovích a obratech. Hovorové rčení byznys je byznys zní úplně jinak, než kdybychom řekli neutrálně obchod je obchod. Užijeme-li spojení podezřelý byznys, navodíme tím o dotyčném podnikání jinou představu, než kdybychom užili stylisticky neutrálního výrazu obchod nebo živnost. Stejně jako když o někom řekneme, že ve světě byznysu je jako doma. Slovo pornobyznys dá našemu vyjádření docela jiný zvuk a jinou ražbu než opatrnicky "nezaujatý“ obchod s pornografií. A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat.
V této stylové poloze - v obecné mluvě hovorové - bychom se dnes asi bez slova byznys těžko dokázali obejít. I tady má ovšem jeho užití jisté (gramatické) meze. Nelze je normálně postavit jako neshodný přívlastek před podstatné jméno: to by se příčilo ustáleným syntaktickým pravidlům. Ne že by to bylo zcela nemožné: každé pravidlo má své "výjimky“. Spojení byznys angličtina je ještě - na dané úrovni komunikace - celkem přijatelné. Připadá mi nicméně, že to není vyjádření příliš lichotivé: to je "jen taková“ byznys angličtina... Ale prosím, to může být pouze můj subjektivní dojem. Jistě bychom však výraz obchodní cestující nezaměnili za byznys cestující: v běžném hovoru užijeme slovo cesťák. Stejně tak bychom obchodní dům nepojmenovali byznys dům: řekneme prostě obchoďák. Sotva by také někdo řekl byznys zástupce místo obchodní zástupce. A dovedete si představit spojení byznys korespondence, byznys akademie nebo byznys rejstřík? Čili: syntaktické konstrukce typu byznys angličtina jsou v češtině nepochybně okrajovým, periferním jevem, který vykazuje jen velmi nepatrnou schopnost zobecnění. A podle toho je třeba s nimi zacházet.
Publicistika, na rozdíl od stylu úředního či odborného, může vydatně čerpat z lexikálních zdrojů běžné řeči hovorové. V publicistickém textu se mohou skvěle uplatnit takové výrazy jako (uvádím čistě namátkou) tajtrlík nebo producírovat se. Stejně tak i byznys, samozřejmě. Ovšem, tato stylistická "volnost“ vyžaduje od autora na druhé straně určitou kázeň, či spíše smysl pro vhodnost užití takových výrazů, cit pro příležitost. Když publicista neuváženě, nereflektovaně míchá v textu výrazy z různých stylových vrstev, svědčí to o nízké úrovni jeho jazykové kultury. Ale na to nejsou žádná "pravidla“, vždycky je to otázka kontextu. Nic tady nepomůže pedantické dělení slovní zásoby na výrazy "spisovné“ a "nespisovné“, a s tím spojené licitování, zda to které slovo je ještě "nespisovné“, nebo už je lze "vzít na milost“ atd.
To všechno jsou směšné hrátky, kterými se mohou bavit oficiální lingvisté (a dlouho tak u nás činili, dokud nepřešli na stanovisko rezignované tolerance bez hranic), ale jádro problému spočívá jinde. Publicisté a vůbec všichni, kdo utvářejí či ovlivňují veřejnou jazykovou praxi, by měli mít především vyvinutou schopnost rozlišovat mezi různými úrovněmi (formami, styly) komunikace.
Měli by umět vycítit, při jaké příležitosti se hodí slovo branže, či dokonce byznys, a kdy je lépe zůstat u neutrálních výrazů obor, odvětví či podnikání; kdy je vhodné říci (pracovní) místo či postavení, v jakém kontextu se lépe uplatní slovo post, a kdy je možno si dovolit výrazy džob nebo flek. Měli by si umět vybrat z možností, které jazyk nabízí, patřičný výraz - podle situace. O práci překladatele, politika nebo lékaře mohu například užít výrazu řemeslo, nebo métier, nebo taky job. Svou cenu či hodnotu nemají ta slova sama v sobě, získávají ji teprve - v případném užití. Slovo trable by ztratilo svůj expresivní náboj (a tedy i svou stylistickou hodnotu), kdyby se mělo stát universální náhražkou za potíže, trampoty, trápení či soužení.
Tato rozlišovací schopnost je předpokladem kultivované řeči, základem toho, co se vzletně nazývá jazykovou kulturou. V jazykovědě se kdysi pracovalo s pojmem vybraný usus. Škoda, že tento výstižný termín upadl v zapomenutí.
Avšak vraťme se k případu, který dal podnět k této glose: jazykový kurs, to jistě není žádná publicistika; je to studijní pomůcka, učební materiál, a ten přece není třeba "kořenit“ nějakými hovorovými výrazy. Nebo se snad redakce LN domnívá, když ho takto jazykově opepří, že tím zvýší jeho atraktivitu?
* * *
Když si nedáme pozor, mohlo by se stát, že ve veřejném diskursu časem převládne jakási amorfní jazyková všehochuť: "byznys čeština pro každýho“.
