V sobotu dostane táta zřejmě hudební cenu za celoživotní dílo. Jste za něj připraven převzít sošku Anděla?
Ano, jsem pozván a jsem připraven převzít tátovu cenu.
Do Ostravy pro Anděla se chystá také Vendula Svobodová. Možná dostanete každý vlastní sošku, ale když ne, jste připraven se s ní o Anděla dělit?
Ano, samozřejmě. Socha Anděla je překrásná, ale věřte, že důležitějším, než sošku fyzicky vlastnit, je pro mne fakt významného ocenění tátova díla. Jsem šťastný za 26 let, které jsem s otcem mohl strávit a věřte, že ze všeho nejraději bych v ruce držel tátovu ruku.
Už na otcově pohřbu jste dal najevo, že je mezi Vámi a vdovou hluboká propast. Byla tam již dříve, anebo vznikla náhle při pohřbu vašeho otce?
Mé vztahy s Vendulou byly vždy spíše formální. Respektoval jsem otcovo rozhodnutí a snažil se mu vyhovět. Co se týče mého jednání na pohřbu, tam šlo o náhlý impulz. Uvědomil jsem si že musím ukázat pravdu.
Proč jste pozval Filipa Renče?
Filip se jako jeden z mála lidí vyjádřil proti spekulacím o tátově špatném duševním zdraví. Proto jsem ho na pohřeb pozval a jsem rád, že měl odvahu si se mnou sednout do první lavice.
Jaký byl vztah vašeho otce a Venduly Svobodové?
Pravda o otcově manželství je taková, že bylo v krizi. Vendula se k otci nechovala s náležitou úctou a respektem. Otec zvažoval rozvod a byl z toho smutný. Ujišťoval jsem ho, že ať se stane cokoliv, vždycky se na mne bude moci spolehnout.
Proč jste tolik zaujatý proti tátově druhé manželce Vendule?
Nejsem zaujatý. Pouze upozorňuji na fakt, že její vyjádření o otcově stavu nejsou pravdivé. Můj otec byl moudrý a zdravý člověk.
Proč myslíte, že manželství vašeho otce a Venduly nebylo šťastné? Svěřoval se Vám otec?
S otcem jsem měl velmi úzký vztah. Ano, svěřoval se mi a já jemu. Měli jsme k sobě absolutní důvěru a otec věděl, že já nebudu nikde hovořit o jeho intimním životě. Proto ani teď nebudu rozvádět první část vaší otázky.
Tátovi přátelé se domnívají, že právě manželská krize mohla být důvodem k tomu, co udělal. Souhlasíte s nimi?
Ještě jednou musím zdůraznit, že nejsem smířen s verzí otcova dobrovolného odchodu. Stále čekám na výsledek policejního vyšetřování.
Věděl jste, že Váš otec bere antidepresiva? Myslíte, že měl svůj stav konzultovat s psychiatrem?
Nechte mě uvést vaše informace na pravou míru. Otec pravidelně žádná antidepresiva nebral. Setkával se s fundovanými odborníky z okruhu jeho přátel, kteří mi po jeho smrti potvrdili, že otec byl zcela zdráv. Nikdy nenastoupil žádnou léčbu, protože jí nepotřeboval.
Do jaké míry ovlivnila vztahy ve vaší rodině předčasná smrt vaší maminky?
Smrt matky mne velmi ranila. S tátou a sestru nás tragická událost ještě více semkla.
Jak se s tou smrtí táta vyrovnával a vyrovnal?
Velmi těžko, a tak se snažil za minulostí udělat radikální řez.
Jaké pro vás bylo to mezidobí, kdy jste žili jenom s tátou?
Bylo to tenkrát smutné, ale stáli jsme při sobě a byli jsme si opravdu blízko.
Jak na vás později působila jeho nová žena Vendula?
Snažil jsem se svému otci vyhovět.
Jak se postupně vyvíjel váš vztah k ní?
Nikdy jsem si s ní žádný opravdový vztah nevybudoval. Vyhovovala jí má nepřítomnost.
Myslíte, že tátu druhé manželství změnilo?
Ano, do určité míry. Jeho vztah s Vendulou zpřetrhal mnoho vazeb k rodině a přátelům.
Proto jste tak brzy odešel z jevanské vily a žil jinde?
Po smrti mé matky se změnil tok života v Jevanech. A tak jsem rád využil příležitosti studia v zahraničí, kterou mi otec umožnil. Z Jevan jsem však nikdy neodešel. Vždy jsem tam měl svůj prostor, kam jsem se vracel, když jsem navštěvoval svého otce.
Jaký je ve vašich vzpomínkách tatínek z doby, kdy jste byl ještě malý kluk?
Byl obrovský, měl velké srdce a hluboký hlas. Vyzařoval respekt, byl vlídný a moudrý člověk, vždy laskavý a ohleduplný.
Byl vašim vzorem?
Byl mým vzorem jako člověk. K hudbě jsem našel cestu až mnohem později.
Jaké bylo dětství s otcem? Směřoval vás k hudbě?
Otec mi společně s mou matkou dokázali vytvořit svět, ve kterém by se cítilo šťastné každé dítě. Vyrůstal jsem se svou sestrou v Jevanech v kruhu blízké rodiny a prarodičů. V těsném sousedství jsem měl rodinu Štaidlů, jejichž tři děti jsou pro mne jako další sourozenci. Byly to opravdu idylické časy trávené bruslením na rybníku a hrabáním listí na zahradě. Otec v dobách mého dětství intenzivně pracoval, ale vždy si na mě dokázal najít čas. Mé nejlepší vzpomínky jsou právě na toto období. Otcovo nahrávací studio pro mne bylo vždy otevřené, a tak jsem ho už jako dítě často pozoroval při práci. Hudebníci, kteří se tenkrát ve studiu střídali, byli pro mne jako vzdálené tetičky a strýčci, kteří se k nám stále vrací na návštěvy. Často jsem sledoval otcovu práci na filmové hudbě a pozorovat sladění hudby a obrazu mě fascinovalo. Otec mě však do studia hudby nikdy nenutil. Nechal mě, abych si k ní našel cestu sám. To se stalo a otec mé pozdější úsilí podporoval. K letošním Vánocům mi daroval elektrické piáno. Dokonce tvrdil, že ho musím něco naučit. Vždy měl smysl pro humor.
Zdědil jste něco z jeho uměleckého talentu?
Přitahovalo mě spíše vizuální umění.
Váš otec sám připouštěl, že se vám dvěma starším dětem nevěnoval tolik kolik by měl, že dával přednost své práci,souhlasíte?
Není pravdou, že dával přednost své práci. Otec tvrdě pracoval, aby své rodině vytvořil dobré zázemí. To se mu podařilo. Vyrostl jsem v ideálních podmínkách. V Jevanech tehdy bydlela skoro celá moje rodina, dokonce i moji prarodiče. Bylo to šťastné období. Navíc otec nejvíce pracoval ve svém domácím studiu, kde jsem měl vždy otevřené dveře. Sedával jsem na velké sedačce hned za technikem a pozoroval jsem, jak se tvoří hudba.
Jaký měl táta vliv na to, že jste odjel v 16 letech studovat do USA?
Bylo to jeho přání. On mě tenkrát plně podporoval. Studoval jsem na filmové škole. Táta tehdy přijel do Los Angeles na mou graduaci. Ukazoval jsem mu tehdy celé město. Mnozí by se asi divili kdyby nás našli například na Venice Beach uprostřed seskupení jamajských bubeníků.
Co jste později studoval na Slovensku a proč jste se tam rozhodl žít?
Studoval jsem divadelní režii. Chtěl jsem si rozšířit obzor o svět divadla. Avšak studiu jsem se již nemohl věnovat naplno, začal jsem pracovat ve filmové produkci.
Čím konkrétne se dnes živíte?
Jsem uměleckým ředitelem mezinárodního filmového festivalu ArtFilm. Vybírám a nakupuji filmy pro náš festival, který se pravidelně koná v Trenčíně a Trenčianských Teplicích.
Od jaké doby jste si všímal, že váš otec není šťastný?
Asi tak jeden rok.
Jak často jste se poslední dobou vídali?
Poslední dobou jsme se vídali intenzivněji než kdy jindy. Ačkoliv jsem bydlel v Bratislavě, často jsem za ním jezdil na víkendy a dlouze spolu debatovali. Náš vztah dostal nový rozměr a oba dva jsme se z toho těšili. Mé rozhovory s otcem byly vždy intimní. Byly to rozhovory mezi otcem a synem.
Jaká byla vaše poslední setkání s otcem?
Rád vzpomínám na mé předposlední setkání s otcem, kdy jsme navštívili Kutnou Horu i s mojí snoubenkou Luciou. Procházeli jsme se středověkým městem a otec nám vyprávěl o architektuře, kterou byl fascinován. Navštívili jsme i gotickou katedrálu Svaté Barbory. Tam se zrovna konalo první přijímání. Poklonili jsme se a odešli s pokojem v srdcích. To bylo na letošní Nový Rok. Jsem věřící člověk, a proto je toto pro mne moc důležité.
Kdy jste se s otcem viděli naposledy?
Dva týdny před jeho smrtí. Otec mi hrál na klavír a spřádali jsme spolu plány do budoucnosti. Chtěl abych mu aktivněji pomáhal v nových projektech a plánoval pro Lucii napsat píseň. Zpráva o jeho smrti mě tedy zcela šokovala. Odmítám tvrzení o jeho špatném psychickém stavu. Otec byl zcela zdráv. Stál před několika světovými projekty a již na nich pracoval ve svém domácím studiu. Potom jsme spolu ještě telefonovali. Byl jsem služebně v Rotterdamu a plánovali jsme společnou dovolenou, lákal jsem ho na holandskou architekturu. On se o umění, estetiku a historii zajímal celý život. Vždy říkal, že by chtěl žít na začátku minulého století. Rádi jsme se spolu dívali na archivní záběry Prahy.
Máte zpětně pocit, že se s vámi nějakým způsobem táta rozloučil?
Ne, nerozloučil. Jsem přesvědčen že otec sebevraždu neplánoval.
Co nejcennějšího vám po něm zbylo. Napsal třeba konkrétně pro vás někdy nějakou píseň?
Nejcennější je to, co mi dal jako táta, jak mne vychoval.
Jak jste vnímáte mediální humbuk, který po smrti táty začal a zatím nekončí?
Myslím si že lidé vycítili že vše není zcela v pořádku. Kolem smrti mého otce je mnoho otazníků a rozporů. Chápu, že se lidé o případ zajímají. Pomalu se smiřuji s tím, že mé soukromí je momentálně věcí veřejnou. Snad bych chtěl jen vyjádřit prosbu o zachování slušnosti k památce mého otce.
Co vám události posledních týdnů napověděly o atmosféře v českém šoubyznysu?
Nic, co už bych nevěděl od svého otce.
Čí chování vás nejvíc rozhořčilo?
Pan Janis Sidovský se tváří jako rodinný přítel, ale táta ho neměl rád. Není přítel můj ani mé sestry. Sidovský organizoval otcův pohřeb a z této pietní události vytvořil mediální show. Na místě byl komorní pohřeb za přítomnosti rodiny a přátel. Zbývá pouze dodat, že jsem se o datu pohřbu dozvěděl z rádia. Myslím, že dále nemusím můj postoj k panu Sidovskému vysvětlovat.
Jak jste se vlastně o smrti otce dozvěděl?
Telefonovala mi to Vendula Svobodová do Rotterdamu.
Byl pro vás jeho odchod naprostým překvapením, anebo jste se toho už delší dobu obával?
Je to šok.
Myslíte si, že sebevraždu plánoval, anebo že jednal ve zkratu?
Nemyslím si ani jedno ani druhé. Policejní vyšetřování ještě není u konce a já nehodlám dělat unáhlené závěry. Toto jsou věci, které přísluší vyšetřování a já spoléhám na perfektní práci policie. Pokud by se jednalo opravdu o sebevraždu, musel to udělat na základě emotivně velmi silného šoku. Nedovedu si představit, co tak zásadního by se mohlo stát. Otec byl velmi zodpovědný člověk a věděl, že na něm závisí i život mého malého bratra. Společně se mnou plánoval založení jeho studentského účtu tak, aby jako já, jednou i Jakub mohl studovat v zahraničí. Nevěřím, že by otec dobrovolně odešel, aniž by dokončil takový zásadní krok. Takový on zkrátka nebyl.
Do jaké míry změnila ta tragická událost váš život? Co vás čeká v nejbližších týdnech?
Odchod táty můj život hluboce zasáhl a zcela změnil. Budu se snažit o naplnění všech slibů, které jsem mu dal.
Co například?
Jeden z mých slibů byl, že ať se stane cokoliv, budu svému bráškovi vždy pomáhat. Proto chci, aby jeho materiální budoucnost byla zajištěna právně. Chci, aby bylo zcela jisté, že jednou, až dospěje, bude moci využít všeho, co mu jeho táta svým talentem a pílí vybudoval.
Co Vám nyní na mediálním obrazu vašeho táty, tak jak ho teď vnímá veřejnost, nejvíc vadí?
Je to právě onen obraz zlomeného muže, který trpí hlubokou depresí. Táta měl v sobě obrovskou sílu. Chtěl žít a tvořit dál. Měli jsme plány do budoucnosti.
Vendula se rozhodla rozšířit Kapku naděje o pomoc lidem trpícím depresemi. Co tomu říkáte?
Je právem Venduly Svobodové nadaci libovolně rozšiřovat. Já mohu pouze zdůraznit, že otec netrpěl depresemi.
Bydlíte teď v jevanské vile? Chcete tu zůstat na trvalo?
Ano, částečně. V Jevanech bydlím od svého narození. Je to můj domov, vybudoval ho můj otec a moje matka.
Co byste svému otci teď vkázal?
Drž nám palce. Moc nám chybíš!
ČTĚTE TAKÉ:
|
Petr Svoboda se narodil v roce 1980 v Jevanech první manželce Karla Svobody Haně přezdívané Šiška, deset let po své sestře Janě. "V Jevanech tehdy bydlela skoro celá moje rodina, dokonce i moji prarodiče. Bylo to šťastné období," vzpomíná. Když mu bylo 13 let zemřela jeho maminka na rakovinu a otec se brzy znovu oženil. Vzal si o 33 let mladší ženu Vendulu, která s ním čekala dítě. O tři roky později Petr odjel na tátovo přání studovat do USA filmovou školu. Když se vrátil, usadil se na Slovensku, kde studoval ještě divadelní režii a začal pracovat ve filmové produkci. Nyní je uměleckým ředitelem filmového festivalu Art Film. |
