A najednou jsem si začal vybavovat článek o jednom Angličanovi, co jsem četl v Konzervativním listí. Jak se jenom jmenoval – aha William Wilberforce. Narodil se v 18.století, v době, kdy obchod s otroky byl ohromným businessem a nejedno hospodářské odvětví bylo na otrocké práci závislé. A on dospěl k názoru, že otroctví je nekřesťanské a mělo by být zrušeno. Každý rozumný člověk věděl, že je to naprostá pitommost. Otroci jsou přece potřeba. Vzdát se jich by stálo milióny liber šterlinků. A černoši stejně nedokážou žít slušně bez dozoru. Bílý majitel je přece vychovává a zaopatřuje.
Wilberforce dokonce navrhl zákon zakazující obchod s otroky – pochopitelně neprošel. Přirozeně, kdo by takový nerozum schvaloval, není-liž pravda? A on ten zákon podával rok co rok znovu po 18 let. Znovu a znovu byl zamítán. Zákaz obchodu s otroky byl v Anglii schválen až za 2 roky po jeho posledním pokusu, 20 let od pokusu prvního. Otroctví samo bylo zrušeno ještě za dalších 27 let, 14 dní před Wilberforceovou smrtí.
Co k tomu dodat ? Snad jen to, že přeji panu Karasovi, aby mu Pán dal dlouhý život pozemský, jakož i činorodost do pozdního stáří. A hlavně pevné nervy.
