"Očekávám, že soud rozhodne v mé věci příští rok," odhaduje advokát Felix Nevřela, který stížnost souvisící s dekrety, jež byla přijata, do Štrasburku poslal.
O jaký případ jde? V červenci 1945 zkonfiskoval zvláštní vyhláškou národní výbor v Kamenici nad Lipou majetek jistého Richarda Geymüllera, majitele tamního zámku. Postupoval přesně podle dekretů - majetek byl označen jako německý, tedy nepřátelský, a jako takový zabaven.
Jenže to mělo jeden háček: Geymüller nebyl Němec, nýbrž Švýcar a Švýcarsko nebylo za války státem nepřátelským, nýbrž neutrálním. Navíc hned po válce poslal Geymüller stížnost k tehdejšímu správnímu soudu, který zrušil nařčení jeho osoby z kolaborace. Jenže to už byl říjen 1948 a soud neměl odvahu změnit samo konfiskační rozhodnutí. Geymüller tak přišel o majetek podle Benešových dekretů, přestože nebyl ani Němec, ani kolaborant.
Hned po roce 1992 začal Geymüllerův dědic o majetek zase usilovat. Jenže Krajský soud v Českých Budějovicích jeho nárok smetl ze stolu a stížností se odmítl zabývat i Ústavní soud. A ten se navíc za předcházející rozhodnutí českých institucí postavil: "Ústavní soud neshledal v postupu ve věci dosud rozhodujících orgánů pochybení," napsal do odmítavého stanoviska soudce Ústavního soudu Vladimír Čermák.
"Myslíte si, že je toto rozhodnutí natrvalo udržitelné a že stát obhájí tento krok?" ptá se Geymüllerův obhájce Nevřela. Pokud by uspěl, Evropský soud by nejspíš zpochybnil verdikt Ústavního soudu a nařídil české vládě, aby Geymüllerovi vyplatila spravedlivé zadostiučinění a odškodnění, jehož výše může jít i do milionů.
Mohl by však Evropský soud zpochybnit i samy Benešovy dekrety? Odborníci říkají: Spíše ne. "Dovedu si představit, že Evropský soud by mohl dojít k názoru, že v určitém případě nebylo spravedlivé soudní řízení. Ale nedovedu si představit, že by se jeho argumentace týkala samotných Benešových dekretů," říká soudce Ústavního soudu Jiří Malenovský, jenž má sám s činností Evropského soudu zkušenosti a ve Štrasburku dříve působil.
Evropský soud se totiž může zabývat jen těmi rozhodnutími, která padla po roce 1992, tedy poté, co Česko přistoupilo k příslušným mezinárodním dohodám. Takže i v tomto případě může nanejvýš zpochybnit rozhodování soudů v posledních deseti letech a vyvolat nepřímý tlak - například soudy by napříště musely podněty proti dekretům posuzovat pečlivěji.
Evropský soud již v předchozích rozhodnutích dal najevo, že poválečná rozhodnutí o zbavení majetku (v různých zemích) považuje za jednorázový akt, který už dnes nemůže znovu otevírat.
Což na druhé straně znamená, že Evropský soud zřejmě nedokáže ani to, po čem volá předseda Poslanecké sněmovny Klaus - totiž jednoznačně potvrdit, že Benešovy dekrety budou platit i po vstupu Česka do Evropské unie.
