Jako člověk, který přispěl k porážce PRI, bych dal letos přednost jinému vítězi: nezávislému kandidátovi, středolevému sociálnímu demokratovi nebo středopravému lídrovi navazujícímu na nejlepší aspekty vládnutí Vicenteho Foxe i odstupujícího prezidenta Felipeho Calderóna (přičemž by však musel zavrhnout Calderónovu krvavou a marnou válku proti mexickým drogovým magnátům). Odmítám však představu, že vítězství PRI by automaticky obnovilo předchozí stav, jako by Mexiko, jeho vazby na okolní svět i PRI samotná stály v uplynulých dvanácti letech na místě.
Bilaterální jednání na summitu G-20 v Los Cabos: americký prezident Barack Obama a mexický prezident Felipe Calderon; 18. června 2012
Jsme přece jen jiná země
Mexiko se od roku 1994, kdy byl naposledy zvolen prezident za PRI, nesmírně proměnilo. Zvítězí-li Peňa Nieto, bude se muset potýkat se silným opozičním blokem v Kongresu a se vší pravděpodobností i s menšinovým postavením PRI, přinejmenším v dolní sněmovně. Více než deset z dvaatřiceti mexických státních guvernérů se navíc bude rekrutovat z opozice, přičemž středolevá Strana demokratické revoluce (PRD) bude dál kontrolovat druhou nejdůležitější volenou funkci a druhý nejvyšší rozpočet v zemi: úřad starosty Mexico City, který tato strana zastává od roku 1997.
Mexické sdělovací prostředky jsou navíc svobodnější, lepší a silnější než kdykoliv dříve, přestože kvalita jejich výstupů čas od času výrazně zaostává za očekáváním. Občanská společnost v zemi se stala organizovanější, silnější a dynamičtější. Vláda si už nemůže dělat, co chce, ať už je to ku prospěchu věci, či nikoliv.
Prezidentský kandidát Revoluční institucionální strany (PRI) Enrique Pena Nieto; 28. června 2012
Mnoho klíčových institucí získalo od roku 2000 silnou autonomii na vládě: Centrální banka, Institut transparentnosti, Národní statistický úřad a také úřady zabývající se cennými papíry, komunikacemi, volbami, monopoly a drogami. Ze všeho nejdůležitější však možná je, že Mexiko má vůbec poprvé ve svých dějinách skutečně nezávislý a efektivní Nejvyšší soud. To příležitostně ztrpčovalo život Foxovi a Calderónovi, ale zlepšovalo ho všem obyčejným Mexičanům.
Kritiku nemůže neposlouchat
Rovněž vztahy Mexika se světem se od roku 2000 proměnily. Země je dnes součástí pavučiny dohod o volném obchodu a dalších mezinárodních nástrojů, které stvrzují jeho otevřenou ekonomiku, ortodoxní makroekonomickou politiku a oddanost demokratickému vládnutí. Je terčem ustavičného, bedlivého a vítaného zahraničního dohledu.
Mexický policista zívá na státem organizované přehlídce, která má prezentovat dobré vztahy mezi policií a občany země. (15. ledna 2012)
Projevuje se i tlak ostatních srovnatelných zemí. Ty budou Mexiku naslouchat pouze v případě, že země bude dodržovat své závazky ve vztahu k pracovní síle, životnímu prostředí, svobodným a spravedlivým volbám, soukromému majetku a lidským právům. Vládě v této éře nemůže projít uzurpování voleb, věznění politických odpůrců, vyvlastňování zahraničních či domácích soukromých aktiv, rozsáhlá korupce nebo rozmařilé utrácení. Díky vysoké míře hospodářské integrace se Spojenými státy a Kanadou – které dohromady představují převážnou část mexického obchodu, turistického ruchu, zahraničních investic a příjmů od vystěhovalců – je pro Mexiko mimořádně obtížné zůstat lhostejné vůči zahraniční kritice.
Je lepší věřit, než neveřit
A konečně se PRI od doby, kdy byla naposledy u moci, ve dvou zásadních aspektech změnila. Nemohu ručit za demokratické přesvědčení Peňi Nieta, ale tento člověk generačně vyrůstal v demokratickém Mexiku: v nejtemnější chvíli starého režimu, totiž během masakru studentů v roce 1968, mu byly dva roky, v roce 1994, kdy se v zemi konaly první polodemokratické volby (po nichž dokonce i jejich vítěz Ernesto Zedillo uznal, že byly svobodné, ale ne spravedlivé), mu bylo 28 let a v roce 2000 mu bylo čtyřiatřicet.
Prezidentský kandidát Revoluční institucionální strany (PRI) Enrique Pena Nieto; 28. června 2012
Ať už je tedy jeho osobní přesvědčení jakékoliv, Peňa Nieto se v případě vítězství stane prvním demokraticky zvoleným prezidentem za PRI – prvním, který se stal hlavou státu proto, že získal ve volbách víc hlasů než ostatní, ne proto, že ho vybral jeho předchůdce. Těžko říct, zda to bude mít nějaký význam, ale z morálního, politického i osobního hlediska dnes na zodpovědnosti záleží, zatímco bez zodpovědnosti je všechno ztraceno. A zodpovědnost už není v Mexiku nepřítomná.
V konečném důsledku člověk buďto věří, že svobodné a spravedlivé volby, úcta k právům a svobodám jednotlivce a střídání u moci jsou esencí demokracie, anebo v to nevěří. Za současných mexických pravidel nemusí být comeback PRI pro tuto zemi ideální, ale není to obnova dřívějšího stavu.
Protest aktivity zvané Yosoy132 proti prezidentskému kandidátovi Revoluční institucionální strany (PRI) Enriquemu Penu Nietovi; Mexico City 28. června 2012
Není-li Mexiko na návrat PRI k moci připraveno, pak jsme všichni dělali svou práci špatně: nevybudovali jsme instituce, politické strany a mezinárodní smlouvy, které by zajistily, že v politické hře zůstanou jen demokratičtí hráči. Já však věřím, že jsme svůj úkol splnili a že obávat se obnovy autoritářského režimu by znamenalo popřít všechno, čeho jsme v posledních 12 letech dosáhli.
Autor působil v éře prezidenta Vicenteho Foxe jako ministr zahraničí Mexika. Dnes je profesorem politologie a latinskoamerických studií na Newyorské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulek jsou redakční.
