Tragédii neprožívají jen zde. Italoameričan Angelo Colaianni z Moonu v Pensylvánii zjistil, že v Onně přišel rovnou o 17 příbuzných, mezi nimi i sestru a její dítě. "Takřka polovina obětí v Onně byla z jeho rodiny," řekl včera honorární konzul Joseph D'Andrea pro agenturu Tmcnews.
ITÁLIE PO ZEMĚTŘESENÍItálie se loučí s oběťmi pondělního zemětřesení |
Vesnicí nás kousek provází policista Pio. Posledních 12 hodin je v autě, hlídá vesnice před těmi, kdo by chtěli rabovat. Tady je nepřirovnávají k hyenám, říká se jim šakalové. "Zde asi bydlel krejčí nebo obchodník," tipuje. Ze sutin tohoto domu totiž trčí figuríny. Mají polámaná těla. Kolem nohou se nám lísají opuštěné kočky. Je cítit plyn.
Místní se nesmějí podívat na svůj dům
Procházíme úzkými uličkami kolem dříve patrových domků. Někde spadlo horní patro a spodní vydrželo, jinde se sesunulo všechno k zemi. V jednom naprasklém domě to najednou lupne. S doprovodem vyrážíme udělat pár snímků. Budou poslední, včera vydali starostové přísný zákaz vstupu všem včetně domácích. Na svůj dům se už nesmějí ani podívat.
V noci se země opět dvakrát mocně zatřásla. V hotelu jen patnáct kilometrů od epicentra se se mnou po druhé hodině v noci otřásla postel, jako by si z ní dva obři rozhodli udělat kolíbku. V pět zase. Nade mnou stropní trámy. Po všech příbězích z předchozích dnů jsem to nevydržela a vstala, stejně už byli dole záchranáři na nohou. První noční otřes měl sílu 5,2 stupně Richterovy škály. Pondělní zemětřesení bylo jen o málo silnější, 5,8 stupně.
Vydali jsme se podívat, jak nekončící otřesy snášejí ti, kdo o domovy (a nejen o ně) přišli. Na volné louce stanového města cítím úlevu. Tady na nás nic nespadne.
Z jednoho stanu vychází asi padesátiletý muž, čeká na něj manželka. Mají zimní bundy. Ona mu rukou uhladí vlasy a dá pusu. Jdou spolu mlčky na snídani a drží se za ruce. Vychází i maminka se dvěma dcerami. Potkají kamarádku. "Lauro, podívej, jak se může smrsknout civilizace," říká, když se s ní zdraví, ale mají dobrou náladu, jsou spolu.
Ve velkém stanu s lavicemi a stoly je čekají sušenky a káva, běžná italská snídaně. Na každém stanu visí jména lidí, kteří v něm bydlí. Někteří z nich jsou pořád ještě v pyžamech a v pantoflích z noci, kdy vyběhli do neznáma. Přes sebe mají přehozené deky.
Domů se teď ještě nevrátím
V noci je tady jen kolem šesti stupňů, nad námi ční nejvyšší vrcholky Apenin, jsou stále zasněžené. U vchodu do provizorního městečka za parkovištěm aut, kde také přespává část lidí a kde v úterý počítali mrtvé, sedí dobrovolník v oranžové vestě a rozdává poukázky na jídlo. Dnes dovezli i papírové kapesníky, mýdla a zubní kartáčky. Pořád tu ještě nejsou sprchy, jen umyvadla se studenou vodou.
Jedna mladá žena jde domů nakrmit psy. "Mám jen tohle," ukazuje v igelitce zbytky ze včerejšího jídla. Jak skončil její dům? Mávne rukou. "O to nejde," odmlčí se. "Ztratila jsem dvě neteře, sestřiny děti," řekne potichu a zase pláče. Lidé tady chodí pomalu a mluví potichu.
Ve zmizelé vesnici Onna potkáváme "šťastného" muže. Jmenuje se Osvaldo a je mu přes osmdesát. Jeho byt i dům vydržely, nemá ani šrámy a manželka je také v pořádku. Šťastně se však netváří. "Taková malá vesnice, však víte. My jsme tady jedna velká rodina. Tamhle bydlí, bydlela sestra s rodinou, tamhle synovec. Jsme tu odjakživa," popisuje a pro jeho silný přízvuk nerozumím dobře, koho všechno ze své rodiny ztratil.
Kdy si půjde lehnout do své postele domů? Cukne hlavou, jako by uhýbal před fackou, a prudce nadskočí. "Tam se nikdy, nikdy nevrátím," tvrdí a ví, že to není pravda. "No, aspoň teď ještě ne," dodá.
Země se bude dál třást
Co bude dál? Vláda nařídila hledat pohřešované až do Velikonoc. Pokud budou psi větřit, tak i potom. Otřesy budou podle seizmologů trvat. "Ještě čtyři až pět měsíců," říká Thomas Braun z Národního ústavu geofyziky. "Střední Apeniny se proměňují," dodává pro deník Il Centro. Část z 28 tisíc lidí, kteří se nemohou vrátit domů, se z hor přesune k moři, sto kilometrů odsud. Ubytují se možná v hotelech na Jadranu kolem Pescary.
Do měst však přivážejí i karavany a montované domky. Vláda i Brusel chystají peníze. Nejvíc práce budou mít psychologové. Rodinám s malými dětmi teď radí: hrajte si spolu, nepodléhejte skepsi a neustupujte z dosavadních zvyků. Nebo, jak řekl při návštěvě stanového města premiér Berlusconi dětem: "Řekněte rodičům, ať vás vezmou k moři." Další z jeho "povedených" bonmotů.
