Víte, jak velký bobek má klokan nebo slon?
Velmi důvěrně znám trus slonů pralesních afrických, neb jsem do něj mnohokrát šlápl bosou nohou. Takže: slon čtyřicet centimetrů. Klokana budu hádat... Dejme tomu patnáct čísel.
Vy jste nestudoval oficiální kalendář pražské ZOO pro letošní rok – je to tu jasně jak v obraze, tak v číslech: bobek slona indického dvacet čtyři centimetrů, klokana rudého tři a půl centimetru.
Musím prověřit, jestli ta data v kalendáři jsou správně, nesmíte taky všemu hned věřit.
To mi připadá jako typický Fejkův fórek na rozloučenou: pro Bobka kalendář plný bobků. A ještě možná se špatnými rozměry.
Petr Fejk, když připravoval kalendář s bobky, ještě netušil, kdo vyhraje konkurs. Takže je jasné, že svět je řízen ze zákulisí silami, které všechno vědí předem. Ale vážně: myslím, že to byla vtipná kampaň, ale současně rozumím těm, kterých se dotklo, že jako poděkování za sponzorský příspěvek dostali kalendář s trusem. Tedy se omlouvám a současně slibuji, že příští rok bude kalendář bez bobků. Jakože se Bobek jmenuju.
Agresivní marketing ála Fejk bude součástí i vaší strategie?
Pokud to dokážu, tak bych se rád v té agresivitě a hlavně v účinnosti marketingu Petrovi Fejkovi vyrovnal.
Zlí jazykové po odchodu Petra Fejka začali říkat, že mu na marketingu i své osoby záleželo víc než na zvířatech – nabyl jste podobný pocit?
Petr Fejk tam už v tuto dobu není tři měsíce, tak nevím. Ale narazil jsem na případy, kdy zvířata nebyla v takové pohodě, v jaké být mohla. Lachtaninec, kde jsou problémy s filtrací vody, je asi nejpodstatnější.
Nespokojenost některých zaměstnanců s bývalým ředitelem byla jen logická reakce několika remcalů na autoritativního šéfa nebo je za tím něco víc?
Mám dojem, že tohle má hlubší kořeny: dlouhodobější neshody v pojímání toho, co je zoologická zahrada. Obdivuju Petra Fejka, že přesto, že tam byl tento dlouhodobý koncepční spor, dokázal se svými zásadními oponenty dlouhá léta spolupracovat. A vyvřelo to ven vlastně až po jeho odchodu.
Myslíte, že se těmto sporům vyhnete?
Vždycky máte oponenty. Nechci se v tom hrabat, ale já na rozdíl od Petra Fejka přicházím jako člověk, který pracoval se zvířaty a moje výchozí pozice je tím jiná.
Jak vás zaměstnanci přivítali – s nadějí nebo spíš strachem?
Mám pocit, že ze strany lidí, kteří pracují se zvířaty, to bylo spíš s tou nadějí. U managementu si to netroufám odhadnout, ale překvapilo by mě, kdyby tam nebyly obavy, protože se logicky čeká, že nový šéf si postaví nový tým.
