Na Silvestra se bilancuje, přestože z pohledu Vánoc, tedy z pohledu křesťanské tradice, je 31. prosinec jen nezávaznou památkou na papeže Silvestra I., jenž zemřel v roce 335. Na zcela okrajový den se tedy přesouvají veškerá naše zpytování toho, co jsme během roku učinili a činit neměli, anebo naopak co jsme neučinili a činit měli. A nadto se to děje zvráceným způsobem - do amnézie exaltovaným alkoholovým bezvědomím. Proč? Zůstat lucidním je snad společenský prohřešek?
Jednak bychom měli bdít nad svými činy dnes a denně či spíš hodinu co hodinu, protože za každý omyl se platí vysokou daní a nástrahy všedního dne nejsou o nic méně nebezpečnější než nástrahy, jimž čelil třeba John Wesley Powell při průzkumu Grand Canyon v 60. letech 19. století. A pak, přesouváme-li podvědomě svá bilancování na samý konec roku, pak neméně nevědomky rezignujeme na to být v rámci lidských možností pány svého vlastního života.
Co na tom sejde, který rok se píše
Ještě nesmyslnější jsou rituály předsevzetí. Nač přestat s něčím či začít s něčím právě v tomto časovém bodě, který je stanoven tak libovolně, pokud ovšem nezahrnujeme do svých životních rozvrhů astronomické souvislosti? Na ně musel brát ohled člověk starověku, středověku či raného novověku, řečeno zcela konvenční a neméně libovolnou historickou periodizací, který ještě nebyl emancipován od svého přírodního rámce tolik jako my.
přelom rokuPřes všechny své groteskní rysy bude mít i letošní Silvestr karnevalově smíchový charakter a Nový rok naopak obřadně sváteční, ač není čím tento svátek naplnit. |
Přes všechny své groteskní rysy bude mít i letošní Silvestr karnevalově smíchový charakter a Nový rok naopak obřadně sváteční, ač není čím tento svátek naplnit. Začátek nového roku? Ten je přece v různých kulturách různý a přinést zde inventář různých nových roků by zabralo mnohonásobek samotného textu. Tak tedy u obou svátků slavíme něco, co vlastně nemá sváteční obsah. Zatímco Vánoce svůj sváteční obsah měly, ale ztratily ho v procesu sekularizace, Silvestr a Nový rok jsou svátky vzbuzujícími rozpaky. Okolnost, že se místo 2009 píše či bude psát 2010, přece není důvodem k jakékoli melancholii či k jakémukoli rozjaření. Rok je měrná jednotka, která má svou kulturně astronomickou historii, a za jiných okolností mohla být zvolena jiná. Ale proč si nepestřit dnešní kulturně a civilizačně zglajchšaltovaný život něčím tak arbitrárním, jako jsou časové měrné jednotky a vydávat je za milníky? Vždyť i nedávné milénium mělo svá třeštění, jimž chyběla někdejší původní náplň evropských konců tisíciletí - hnutí mileniarismu, očekávající konec tohoto světa.
Sečteno a podtrženo
Kulturně psychologický zdroj bilančně karnevalové atmosféry Silvestra je nasnadě. Přes všechna zaklínání se pluralismem a multikulturalismem jsme civilizací s velmi uniformním přístupem k životu a nebudeme si namlouvat, že z hlediska dosavadních dějin s nadmíru velkou mírou konformity. Média jsou tmelem, který všechny skloubí do jediné divácké masy, respektive tavicím tyglíkem, v němž budou individua rozvařena do jednotné kaše. Nejen skinheads, ale i ti ostatní pomyslně pochodují v jedné řadě navzdory tomu, že si připadají jako jedinečná individua.
rozpakyZatímco Vánoce svůj sváteční obsah měly, ale ztratily ho v procesu sekularizace, Silvestr a Nový rok jsou svátky vzbuzujícími rozpaky. |
Málokdo si přizná, že dnes je obhájit svou individualitu a lidskou integritu z jistého hlediska těžší než v dobách třeskutého kolektivismu. Kolektivismus totiž s individuem počítá, byť ho chce násilně začlenit do jednotného celku. Dnes se společenská stránka lidské bytosti popírá, jak to mnohokrát popsal sociolog Zygmunt Bauman, tudíž není ani individualit. A tam, kde se popírá společenský rozměr člověka, tam nastupuje stádnost, slepé přejímání všeho, co přijde pod ruku.
Čím dál víc kulturně nepřipravené obyvatelstvo, které ztratilo statut politicky svéprávného občana, čím dál víc propadá orgiím přejímání, papouškování. Není to tedy "konzum", jak zní pokleslé zaklínadlo, protože konzumování patří k životu, ale všeobjímající konformita vtělená do semknutých řad téměř identických titulních stránek časopisů s naprosto identickými protagonisty ukazujícími všem naprosto stejnou tvář. Proto ten hlad po neokoukaných tvářích, protože tvář není pozoruhodným rozhraním mezi mnou a jiným, ale maskou, za níž se rozevírá chřtán prázdna. Ke konformismu patří nejen to, že většina téměř identicky tráví Silvestr a Nový rok, ale i okolnost, že většina takzvaných novoročních předsevzetí míří do oblasti hygienicko-praktických návyků. Přestat kouřit je jistě z hlediska medicíny chvályhodný počin, ale analyticky zinventarizovat svůj dosavadní život je rozhodně užitečnější.
Sečteno a podtrženo, v prostředí stále více stejného nás ani "jinakost" našich novoročních předsevzetí nepoposune ani o píď dál. To už slunce se svou rozšiřující se říší světla na úkor tmy je na tom lépe.
