Ozbrojenci drží dvacítku unesených a spoutaných novinářů a humanitárních pracovníků v malém domku uprostřed vojenského prostoru na Vyškovsku. Tvrdé výslechy provází mučení a psychický teror.
"Je to divný pocit, nikdo nám neřekl, jak se máme chovat. Jestli při výslechu zapírat, nebo všechno prozradit, aby mi dali pokoj," říká studentka Ludmila Růžičková. Do kurzu se přihlásila, protože by v budoucnu chtěla pracovat jako dobrovolnice v rizikových oblastech.
Právě ji si únosci vybírají, aby při pohledu na mučeného kolegu psychicky podlehla a podepsala smyšlené doznání, že je špiónem.
To už však v okolí burácejí motory vrtulníků a speciální komando během chvíle ozbrojence zlikviduje a zajatce osvobodí. Vrcholné představení mají účastníci speciální kurzu přežití za sebou.
"Seknout jsem s tím za celou dobu nechtěla, chtěla jsem tu hru dohrát do konce, ale byly chvíle, kdy jsem se fakt rozbrečela," popisuje Růžičková své bezprostřední pocity po vysvobození.
Nejtěžší prý pro ní byly poslední tři dny kurzu, kdy s ostatními účastníky absolvovala lezení po skalách, pětatřicetikilometrový pochod, přepady i výslechy.
"Myslím, že je to pro ně velmi psychicky i fyzicky náročné, ale ne nebezpečné. Snažíme se dostat třeba výslechy až na hranu, aby ten člověk podlehl, ale nesmí se mu ublížit," uvedl velitel kurzu František Heideker z Vojenské akademie ve Vyškově, která kurz přežití pro české novináře a humanitární pracovníky každoročně pořádá.
Podstatou kurzu je podle něj připravit účastníky na případná nebezpečí, do kterých by se mohli ve válečných zónách nebo rizikových oblastech dostat.
Dramatický únos, spoutání, výslechy i mučení si přitom specialisté připravili na účastníky na samotný závěr devítidenního kurz přežití. Během týden účastníci absolvovali lezecký výcvik, základy sebeobrany s využitím bojového umění Musado nebo použití ochranných masek na skutečné ohňové dráze.
Seznámili se s nástražnými výbušnými systémy a řízením terénních vozidel. Vyzkoušeli si, jaké to je nechat se bezpečně přejet tankem nebo bojovým vozidlem.
"Mimo to se učí chování v cizím prostředí, aby svým vystupováním neprovokovali, ale zapadli mezi místní obyvatelstvo," konstatoval Heideker.
