Na vině je způsob života
Hlavní příčinou je "způsob života", který se projevuje v hormonálních změnách a dalších přeměnách organismu. Sem patří třeba odkládání mateřství na pozdější dobu.
"To samozřejmě má v dnešní době své podstatné důvody, k nimž patří budování kariéry, dlouhé hledání vhodného partnera a také finanční nejistota v mladším věku," vysvětluje pohnutky pacientek německý gynekolog Manfred Steiner.
Světové statistiky přitom říkají jasně: mezi páry ve stáří přes dvacet let, které se milují bez antikoncepce, dojde k otěhotnění u jednoho ze čtyř měsíčně. Od třiceti let věku se plodnost snižuje a ve stáří kolem čtyřiceti let činí šance na otěhotnění pouze pět až deset procent za rok.
Ideální věk pro první těhotenství tedy pro ženu končí ve věku nejvýše třiceti let, raději dříve.
Do široké kategorie "způsob života" patří i sedavé zaměstnání, nedostatek pohybu, nadměrná spotřeba potravin, tuků a alkoholu i kouření.
"Například průzkum v Číně ukázal, že chudí Číňané mají podstatně větší šanci otěhotnět než bohatší, kteří přešli na západní styl stravy i života," říká Řezáčová.
Se způsobem života souvisí i další příčina neplodnosti - promiskuita neboli časté střídání sexuálních partnerů a s ní spojené šíření pohlavních nemocí. Jen málokdo z laiků slyšel o bakterii Chlamydia trachomatis, a přesto patří k nejnebezpečnějším ničitelkám rodičovských nadějí.
Zánět vyvolaný touto bakterií totiž u žen způsobuje neprůchodnost vejcovodů a zhoršuje i mužskou plodnost. Akutní infekce lze účinně léčit antibiotiky. Zákeřné na bakterii však je, že nákaza v osmdesáti procentech případů probíhá bez příznaků, tedy bez zánětů, a pozdější léčba chronického zánětu už nebývá vždy úspěšná.
450 vajíček versus miliardy spermií
Dlouhá léta se odborníci domnívali, že při řešení příčin neplodnosti je nutné se zaměřit na ženy. Zdravým mužům se totiž každodenně tvoří kolem třiceti milionů spermií, a to až do konce jejich života.
Zato ženská plodnost je omezena na dobu asi 25 až 30 let od první ovulace, tedy od dozrání prvního vajíčka. Když se žena narodí, má ve vaječnících asi dva miliony nezralých vajíček, z nich však dozraje nejvýše 450, ostatní zaniknou.
Lékaři tedy předpokládali, že ženám hrozí větší nebezpečí poruch plodnosti, a proto se také na jejich vyšetřování a léčbu více zaměřili. Díky tomu se naučili léčit některé příčiny, zejména hormonální.
"Teprve v posledních zhruba patnácti letech se výzkumníci výrazněji orientovali na muže. A ke svému překvapení zjistili, že jejich neplodnost je o něco častější než u žen," říká Jitka Řezáčová.
Podle současných údajů Světové zdravotnické organizace WHO se muži podílejí nebo jsou jedinou příčinou neplodnosti v 53 procentech případů, kdežto ženy jen ve 45 procentech.
Zbývající dvě procenta lékaři nedokázali určit. Mužských spermií ubývá a snižuje se i jejich pohyblivost.
"Když jsem před třinácti lety tento obor studovala, označovala WHO za dolní hranici normálního počtu spermií 60 milionů v mililitru ejakulátu. Dnes už to je jen 20 milionů," říká Řezáčová.
Která spermie je dobrá?
Právě proto, že si lékaři začali mužské neplodnosti všímat až v posledních letech, nevědí ještě, jak její příčiny léčit.
Metody jako třeba injekční podávání vhodných hormonů jsou zdlouhavé a bolestivé, a tak se kliniky pro léčení neplodnosti soustřeďují spíše na ulehčení cesty spermií k vajíčku a na výběr těch spermií, které jsou ještě použitelné.
Jedním z postupů je tedy přenesení spermií přímo do ženské dělohy, aby se zkrátila jejich přirozená cesta k vajíčku. Další metodou je oplodnění ve zkumavce. Lékaři ženu hormonálně stimulují, aby v jejích vaječnících najednou uzrálo více vajíček, ta odeberou a ve zkumavce k nim přidají mužské spermie, čímž zvýší pravděpodobnost oplodnění.
Když vznikne zárodek, přenesou jej zpět do ženské dělohy a těhotenství už může dál probíhat běžným způsobem.
Někdy však nestačí ani to. Potom lékařům nezbývá než pod mikroskopem vybrat nejvhodnější spermii a tu vnést mikroinjekcí přímo do vajíčka.
"Avšak jeho uhnízdění v děloze dosud lékaři ovlivnit nedokážou," konstatuje doktorka Řezáčová. Vědecké týmy v celém světě tedy usilovně zkoumají, jak pomoci zárodku uchytit se v děložní dutině. I tady však platí, že čím je žena, jejíž vajíčko lékaři uměle oplodňují, starší, tím nižší je šance, že se otěhotnění podaří.
Zmrazená budoucnost
Podivnou hříčkou přírody je fakt, že mužské spermie a už vzniklý zárodek je možné zmrazit a použít ještě po letech. Avšak samotné ženské vajíčko je choulostivější. Voda v něm obsažená při teplotách pod nulou krystalizuje a poškozuje chromozomy.
Několik světových laboratoří ale už oznámilo, že se jim podařilo zmrazit ženské vajíčko bez poškození.
Například německý vědec Hans van der Ven před časem úspěšně implantoval dvěma ženám vajíčka, která byla zmrazená po dobu devět let. Během pěti let by to měla být běžná praktika.
Nejnověji se výzkumné laboratoře ve světě pokoušejí odebrat z ženina vaječníku kus tkáně obsahující tisíce nedozrálých vajíček a tu celou zmrazit. Vědci předpokládají, že pokud se jim podaří tkáň uchovat nepoškozenou, bude možné z ní vajíčka nechat uzrát až po letech, kdy žena zatouží po dítěti.
To by pak umožnilo uskutečnit scénář, který vypadá poněkud nelidsky, avšak mohl by zmírnit současné poruchy plodnosti. Někdy ve věku dvaceti let by si ženy nechaly odebrat svá mladá a zdravá vajíčka a muži spermie.
V některé klinice pro umělé oplodnění by si je nechali zmrazit. A až by pak v pozdějším věku chtěli mít dítě, požádali by lékaře o oplodnění ve zkumavce. Cena takového postupu? Nejspíše by se pohybovala v řádu statisíců korun.
Budou z dětí ze zkumavky rodiče?
Může být takovéto rodičovství v budoucnu časté? "Těžko říci," odpovídá upřímně Jitka Řezáčová. "Věda totiž ještě s jistotou nezná, jak bude vůbec vypadat rodičovství dětí ze zkumavky," připomíná.
Nikdo ani neví, zda při zmrazení nedochází ve spermiích či v zárodku ke změnám, jichž si vědci zatím nevšimli. Prvnímu dítěti ze zkumavky, Angličance Louise Brownové, je teprve 23 let, další děti z umělého oplodnění jsou ještě mladší. Dosud není jasné, zda budou schopny mít zcela přirozeně děti.
"Upřímně řečeno, u Louisy Brownové potíže nečekám, v tomto případě se lékaři uchýlili k umělému oplodnění proto, že její matka měla neprůchodné vejcovody. To není dědičná záležitost," zamýšlí se Jitka Řezáčová.
U rodičů, kteří měli podstatně složitější zdravotní problémy, však hrozí, že se jejich obtíže dědičně přenesou i na jejich děti a přinejhorším se ještě vystupňují. Pak by se metody umělého oplodnění stále více stávaly jedinou možností, jak se budou lidé ve vyspělém světě vůbec rozmnožovat.
