Viník Grebeníček, omámený novou politickou nadějí pro KSČM, za pár okamžiků v téže místnosti předvedl, že se prezident mýlí: pachatelé a oběti tu budou dál, Grebeníček o usmíření a odpuštění nestojí.
Hodlá všem zakroutit krkem jako tenkrát.
Řada sociálních demokratů jeho řeč ocenila potleskem. Je to potlesk příští koalici, nebo potlesk tomu, že o krk přijdou i ti tleskající sociální demokraté? Škromach se komunistů nebojí.
Spojení těch dvou stran není zcela nelogické: programový průnik existuje, existují společné zájmy a existuje lidská blízkost mnoha členů obou stran. Antikomunistická část ČSSD včetně Grosse takové spojení odmítá.
Nikdo však nepřehlédne, že spojenectví by přineslo oběma stranám užitek. A v Čechách už se udělala pro užitek všelijaká spojenectví - bez ohledu na jejich smrtonosnost, protože v Čechách je vrabec moci v hrsti vždy víc než holub ideálů na střeše.
Spojené podniky Grebeníček - Gross nabízejí pobyt u moci oběma. Vláda se může udržet hlasy komunistických poslanců a přitvrzením rudé rétoriky nějaké hlasy od komunistických voličů naopak získat. Je to lákavý pokus. Stačí kývnout.
Komunismus nám nehrozí, Grebeníček je zjev z minulosti, ne z dneška. Pokud by chtěl svůj komunismus uplatnit, musel by vysvětlit, proč všude na planetě po celé století přinášel ten jeho komunismus jen bolest a chudobu.
Grebeníček není avantgardní zjevení, nýbrž mazaný vyžírka lidské nespokojenosti: udrž ostrým křikem stádečko voličů a máš živobytí nadosmrti. Pro socialisty by ta smrt přišla brzy. Jejich volič nečeká, že budou jen takto vyžírat politický okraj.
Svět dnes neřeší Grebeníčka s Grossem, nýbrž nové beaujolais, které přišlo v týž čas. To jen my v naší kalné krajině musíme mít ta hloupá stará trápení. Komunismus dnes - vždyť je to k smíchu. A k pláči.
