Takové stížnosti je slyšet v kuloárech nynějšího plenárního zasedání EP ve Štrasburku.
Místopředseda Evropského parlamentu Miroslav Ouzký považuje tyto nedostatky za závažné. "Někdy vzniká dojem, jako by se tady s rozšířením EU ani nepočítalo," řekl novinářům.
Nehledá v tom nějaký "zlý úmysl", ale spíše byrokratickou zkostnatělost. Dokazuje ji na novém poslaneckém průkazu, jehož obal je opatřen nápisem pouze v 11 oficiálních jazycích 15 členských států, které tvořily EU do května.
"Buď se do poslední chvíle nepočítalo s tím, že se EU rozšíří, nebo zdejší aparát pracuje tak rigidně, že nebyl za půl roku schopen reagovat. Oba důvody jsou dosti smutné," dodal.
Josefu Zieleniecovi se také nelíbí, že těsně před rozšířením došlo k reformě platových tabulek, takže stejně kvalifikovaní lidé mají velmi odlišné platy, podle toho, kdy do aparátu nastoupili. "Ze symbolického hlediska by to nemělo být."
Rozumí tomu, že přechod z 11 na 20 jazyků vyvolal problémy, že systém musí vstřebat nápor nových členů a asistentů. "Je to přirozený záběh," uvedl s tím, že "vůbec žádné" problémy nevznikají při politické poslanecké práci. "Jsme zcela rovnoprávnou součástí tohoto politického stroje."
Rozdíly v platech se pohybují kolem 500 eur
Podle sdělení sekretariátu EP plynou nižší platy z reformy, která se týká všech institucí EU. Byla to prý jen shoda okolností, že k ní došlo před vstupem nových členů.
Nový úředník začíná na nižším platu, má však možnost rychleji přejít do vyšších platových kategorií. Rozdíly se pohybují kolem 500 eur, v případě tlumočníků jsou i vyšší.
"Není to pro ně snadné," litovala aparát EP slovenská poslankyně Irena Belohorská. Podle ní si však často stěžují právě ti poslanci, kteří se nejsou schopni orientovat v jiném než mateřské jazyce, ačkoli se před volbami holedbali skvělými znalostmi řečí.
Vůbec žádné problémy si nepřipouští Richard Falbr. "Nevím, z čeho bychom měli mít těžkou hlavu. Všechny dokumenty dostáváme včas. Nejsou-li česky, tak mi to nevadí, přečtu si je v angličtině. Jsem naprosto spokojen."
Jeho komunistický kolega Jiří Maštálka naopak souhlasí s kverulanty. "Je tady cítit, že ačkoli jsou si všichni rovni, někteří jsou si rovnější," dokazoval na řadě drobných nedostatků.
Vadí mu například, že navzdory opakovaným slibům v kancelářích poslanců neběží v televizi pořád ještě žádný český kanál.
"Parlament buď nebyl dokonale připraven, nebo je vůči novým zemím ještě určitý pocit, že nemusejí mít všechno a hned." V takovém případě je záhodno jednat. "Pokud nějaký pocit křivdy máme, záleží jen na nás, jak rychle ho odstraníme."
