Na nová zjištění se přišlo teprve nedávno, kdy proběhla rekonstrukce atentátu na třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha. Tu do detailu naplánovali historici Eduard Stehlík a Jaroslav Čvančara s režisérem Václavem Křístkem.
A právě díky ní se podařilo najít zřejmě konečnou odpověď na otázku, jak se tento nejvýznamnější čin protinacistického odboje s největší pravděpodobností odehrál.
Kličkující mercedes
27. května v 10:35 (i tento čas byl v minulosti několikrát pozměněn - pozn. red.) zavládl na křižovatce v pražské Libni až dosud netušený dopravní chaos, v němž Heydrichův řidič Johannes Klein s dvouapůltunovým kabrioletem značky Mercedes doslova kličkoval mezi třemi tramvajovými vlaky. S podobnou situací parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem, kteří už na místě čekali, nepočítali.
V jednu chvíli se jim dokonce auto s místodržícím protektorem ztratilo z dohledu. Proto byl Gabčík podle všeho tolik vyveden z míry, když se prudce brzdící Heydrichův mercedes ocitl zčistajasna v jeho těsné blízkosti. Proto zřejmě nestačil vystřelit. A konečně proto Kubiš zaútočil na Heydricha současně s Gabčíkem.
Reinhard Heydrich
Ten se snažil Heydricha ve velké nouzi a stresu zlikvidovat samopalem, Kubiš pak reagoval na nepřehlednou situaci (řidič Klein se ve značné rychlosti vyhýbal protijedoucí tramvaji) hozením bomby, jejíž střepina Heydricha smrtelně zranila.
Z britských archivů ostatně vyplývá, že Kubiš měl těžký automobil nejprve zastavit bombou a až po něm měl zasáhnout Gabčík: zraněnou či výbuchem dezorientovanou posádku vozidla měl pokropit dávkou ze samopalu sten-gun.
Parašutisty pohltil dopravní chaos
"Točili jsme pro Českou televizi jeden z dílů seriálu 'Heydrich - konečné řešení' a najednou si uvědomili, že jsme celá léta chodili kolem pozoruhodných faktů, jimž až dosud nevěnovali historici pozornost," objasňuje Stehlík cestu, jak k nanejvýše pravděpodobným hypotézám spolu s kolegou dospěl.
Heydrichovo autoAby nebylo novinek dost, historici po mnohaletém pátrání a dokazování definitivně identifikovali Mercedes 320B, v němž Heydrich před sedmdesáti lety naposledy jel. Automobil objevil před časem ve vesnické stodole hradecký podnikatel Vladimír Macek, jehož firma se věnuje rekonstrukci historických vozidel. A historici nyní jednoznačně řekli, že to je "Heydrichův mercedes". Karoserie Mackova auta je totiž poškozena na stejných místech jako vůz, na který hodil Kubiš bombu. Vyměněn je i držák bočního sloupku, který výbuch přerazil. Svařována je konstrukce sedaček na pravé straně, jiná je i výdřeva vozu. A to vše v místech, kde byly plechy auta rozervány. Z fotografií z místa atentátu je například patrné, že výbuch bomby rozmetal, či těžce poškodil všechna boční okna mercedesu. Až na jediné - levé zadní. Jen právě to je ale na Mackově voze originální. Všechna ostatní byla rovněž vyměněna. Historici nyní navíc - i přes Mackovy rozpaky - rozpárali přední sedadlo, na němž seděl Heydrich. "A ve výši zad spolujezdce jsme našli díru jako hrom," oznámil Čvančara. Když pak Stehlík jen tak zkusmo přejel rukou po spodní hraně při atentátu napůl vyvrácených dveří spolujezdce, nahmatal přesně v místech, kde dveře spadly na dlažbu, velký zub. "Nepochybuji, že je to Heydrichův mercedes," říká Čvančara. V Evropě jsou nicméně minimálně dva majitelé stejného typu vozu, kteří tvrdí, že právě ten jejich patřil Heydrichovi. |
Jenomže bez pečlivého ověření nových zjištění si on ani Čvančara netroufli vyjít s novými fakty hned na veřejnost. Teprve po dokončení televizního seriálu si znovu sedli nad desítkami dobových fotografií, oprášili tehdejší výpovědi svědků, aby po mnohahodinový diskusích a analýzách sestavili až dosud nejpravděpodobnější scénář akce ATENTÁT.
"Při studiu snímků z rekonstrukce atentátu jsme si všimli, že Heydrichův řidič Klein musel těsně před zatáčkou, kde na něj čekali parašutisté, objet stojící tramvaj číslo 14. Mezi ni a chodník by se jednoduše nevešel. A vylučujeme, že by tak mocné nacistické eso - jakým Heydrich byl - čekalo, až pasažéři z tramvaje vystoupí a zase nastoupí, zvláště když Heydrich už měl značné zpoždění," doplňuje Stehlíka badatel Čvančara.
Právě v tento okamžik se mercedes s Heydrichem "schoval" za tramvaj číslo 14 se třemi vozy (s délkou cca 35 metrů) a zmizel z dohledu Gabčíka, který ho už vyhlížel. Ve stejnou chvíli se v protisměru blížila tramvaj číslo 14, takže Klein musel šlápnout na plyn, aby se vyhnul srážce.
Situace se však ještě víc zkomplikovala, protože se z druhého směru blížila ke křižovatce i tramvaj číslo 3. Té se rychle jedoucí Klein v prudké zatáčce musel vyhnout, aby předešel srážce.
"Nastal podle všeho šílený mazec. Jen se vžijte do kůže parašutistů. Věděli, že mají Heydricha s mercedesem na dosah, ale neviděli ho, protože jim ve větší rychlosti, než očekávali, začal kličkovat mezi tramvajemi. V tom mumraji na ně musel dolehnout obrovský stres - jejich promyšlený plán jim v několika sekundách vybouchl," popisuje Eduard Stehlík.
Rozhodování v setinách sekund
Když tedy mercedes dokončil objížděcí manévr a snažil se vyhnout protijedoucí tramvaji číslo 3, Heydrich se najednou z metru a půl díval na notně překvapeného Gabčíka, který čekal na chodníku. Tuto situaci potvrdilo i vyšetřování nacistických kriminalistů.
"Vše se odehrálo v několika málo sekundách a parašutisté se museli rozhodovat ještě rychleji - v setinách sekund. Proto jednali každý na vlastní pěst a zvládli to perfektně," míní Čvančara. Historik je už alergický na pivní řeči, jak ti dva atentát zbabrali a že vlastně zlikvidovali Heydricha jen velkou náhodou.
Josef Gabčík (vlevo) a Jan Kubiš v Bellasis ve Skotsku v roce 1941
"Vzhledem k okolnostem a chaosu, v jakém se ocitli, oba reagovali, jak nejlépe mohli," dodává historik.
Bezprostředně po atentátu se navíc vyhrnuly z tramvají desítky lidí a někteří z nich se snažili utíkajícího Kubiše zadržet. Vypálil proto do vzduchu několik varovných výstřelů z pistole, aby si uvolnil cestu.
"Uhni, dědku, nebo tě střelím!" zařval například na policistu. A na důkaz, že to myslí vážně, vypálil těsně kolem jeho hlavy varovný výstřel. Až potom měl cestu volnou.
Josefu Gabčíkovi nicméně přece jen asi samopal selhal. Vyplývá to z výpovědi manželů Svatošových, u nichž se v prvních chvílích po atentátu schoval. Dorazil k nim zborcený potem. "Takový krám! Člověk se na tu chvíli tak dlouho připravuje a nakonec samopal selže," láteřil prý parašutista. Svatošovi byli "za napomáhání teroristům" popraveni.
Protektor musel vypadat jako hrdina
Zádušní mšeMimořádná zádušní mše za 294 zavražděných příbuzných a vlastenců, kteří pomáhali československým parašutistům, se koná v úterý 23. října v pražské katedrále sv. Víta. Mši (začíná v 17, 00 hod) bude v přítomnosti pozůstalých celebrovat kardinál Dominik Duka. Za každou oběť nacistů bude zapálena jedna svíčka. |
Historiky rovněž zarazilo, že v archivech není ani stopy po dvou nejdůležitějších dokumentech o atentátu: po výslechu Heydricha (po operaci se cítil dobře a s kriminalisty - než zemřel na otravu z nečistot, které střepina zanesla do těla -komunikoval) ani výslechu jeho řidiče Kleina. Stehlík má vysvětlení: nacistické špičky zatajily, že se oba při atentátu chovali amatérsky. Heydrich musel vypadat jako hrdina, jenž zahynul v boji.
Když například Gabčík zamířil na generála sten-gunem, nařídil Heydrich řidiči "okamžitě zastavit", aby si to mohl s parašutisty vyřídit, místo aby Klein šlápl na plyn a z nebezpečného místa rychle unikl. Fatální chyby se dopustil i řidič -ochránce. Zraněného Heydricha vystavil napospas případnému dalšímu útoku, tím že ho nechal ležet u auta a pustil se do pronásledování Gabčíka.
"Parašutistům tím v jejich nadmíru komplikované situaci dost nahráli," uzavírá Stehlík.
