Dosti děsivé je zjištění, že velká část této sněmovny dá hlas raději komunistovi než kandidátovi ODS. Válka mezi demokratickými stranami, v níž si poslanci přeměřují totéž co kluci ve filmu Knoflíková válka, mění sněmovnu v žírný lán ječmene, v němž se komunističtí poslanci dobře pasou.
Jde o známé nadání slepotou, jíž se demokratičtí páni poslanci bezstarostně nechávají postihnout: kolega je větším nepřítelem než extremista z okraje politické scény. Jako by demokracii tento hazard zvlášť přitahoval.
Funkcí je opravdu dostatek. To je také nový výsledek: sněmovna se pod záminkou poměrného zastoupení stran změnila v množivý reaktor na funkce. Disponuje celkem třiasedmdesáti předsedy a místopředsedy výborů. Vedení má vedle předsedy šest místopředsedů. Obsazeny jsou i funkce ve vedení stranických klubů.
Komu je to málo, má v nabídce parlamentní delegace nebo komise, které budou k různým příležitostem vznikat. Poslanec bez funkce bude vzácným zbožím. Nejde jen o to, že množení funkcí množí příjmy poslanců, nýbrž jde o ideu zhoubnější: co téma, motiv, problém, konfliktík, nápadeček, to úřad s podpředsedy a mezitajemníky.
To je, zdá se, prvotní státní idea nové vládní koalice. Pokud se jí bude skutečně držet, čeká nás kupení komisí, výborů, narůstání židlí a kanceláří, vzmach neplodného úřednictva a vzmach jeho moci. Češi kancelář milují. Kdo v ní je, nikdy se jí nevzdá.
Ke kanceláři patří důstojnost. Býti tajemníkem, podsekretářem či alespoň vrchním referentem - splněný český sen. Cestou tohoto množení se vydal parlament. Protože je nejvýš, bude také vzorem. Explozi úřadů můžeme očekávat všude pod ním. Takto moderně rozplozuje se dvacáté první století.
