Jejich použití by mělo eliminovat rizika, která s sebou použití střelné zbraně proti únosci či teroristovi na palubě letounu nese. Vypálená střela totiž dosud mohla proletět tělem útočníka a zranit cestující nebo poškodit letadlo.
Podle požadavků českých policejních „airmarshallů“ vědci po pěti letech výzkumu skloubili dva na první pohled neslučitelné parametry. Policista musí v případě použití služební zbraně na palubě letadla zneškodnit útočníka hned prvním výstřelem, proto musí mít střela maximální ranivý účinek. Současně však ve stísněném a zaplněném prostoru kabiny letadla nesmí ohrozit další nezúčastněné lidi ani poškodit citlivé části letadla.
AirmarshallovéOzbrojené doprovody v utajení během letů na civilních linkách byly zavedeny po teroristických útocích na New York a Washington 11. září 2001. Tým českých "airmarshallů" vznikl jako jedna ze speciálních složek Policie ČR v roce 2004. K jejich zákroku proti teroristům na palubě letadla dosud nedošlo, spolupracovali zatím jen při uklidnění opilých či agresivních pasažérů. I v takových situacích však vystupují jako běžní anonymní cestující. Teprve ve skutečně kritické situaci, kterou nelze vyřešit jiným způsobem, se může policista prozradit a použít služební zbraň. |
„Přesto, že tyto požadavky jsou do značné míry protichůdné, podařilo se nám najít technické řešení, které je splňuje,“ konstatoval jeden z autorů projektu Luděk Jedlička z katedry zbraní a munice Univerzity obrany v Brně.
On i jeho kolegové vycházeli z teoretických znalostí chování materiálu při zátěži a vývoj prováděli formou postupného přibližování k optimálnímu výsledku. Vyvinuli tak velmi lehkou mosaznou střelu ráže 9 mm s vysokou počáteční rychlostí přesahující 500 m/s a velmi vysokou počáteční kinetickou energií kolem 650 Joulů.
„Klíčem k řešení úkolu je kombinace specifického materiálu a designu střely, která má na své přední straně otevřenou expanzivní dutinu, jež po zásahu způsobuje deformaci střely a v důsledku toho předává maximum kinetické energie zasaženému cíli,“ popsal výsledek pětileté práce Jedlička.
Nové střely s označením AM (zkráceně airmarshall) tak letí mnohem rychleji než jiné střely, v těle útočníka se deformují a zůstávají v něm zachyceny. Mají mnohem vyšší takzvaný ranivý účinek a při jejich použití navíc nehrozí ani poškození letadla, ani zranění dalších lidí.
Pokud přece jen střela projde zasaženým cílem, její rychlost je v porovnání s dosud používanými speciálními střelami až patnáctinásobně nižší a pro další nezúčastněné není nebezpečná. Zbytkový ranivý potenciál je skoro nulový a nemůže narušit konstrukci trupu letadla.
„Byla to výzva, kterou jsme přijali mimo jiné i proto, že se nabízela možnost zkusit ve vědě něco nového a navíc s reálným výstupem. Až později jsme si uvědomili, že výsledky dosažené v projektu posouvají naše poznání v oboru zbraně-střelivo zase o nějaký krok dál,“ řekl další z „otců“ projektu Jan Komenda ze stejné katedry.
Speciální testy potvrdily úspěch
Kvůli otestování průběhu a výsledků vývoje vytvořili vědci metodiku pro hodnocení nového typu munice. Vycházeli z poznatků, že střelba v reálné situaci by byla nejčastěji vedena na hrudník, případně hlavu útočníka. Pro stanovení ranivého potenciálu střeliva proto vytvořili při speciálních balistických experimentech funkční vzorek etalonového terče nahrazujícího lidskou hlavu a také lidský trup.
Srovnání ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má téměř 1,5 x větší předanou energii oproti náboji Action 5 – je tedy podstatně účinnější
Srovnání zbytkového ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má pouze 1 % zbytkové měrné energie náboje Action 5 – má tedy zanedbatelné kolaterální účinky
Ten je tvořen dvěma základními prvky - po stranách umístěnými kostními náhražkami Synbone (náhrada lebky), mezi něž je vložena náhražka měkkých mozkových tkání v podobě balistické želatiny. Jako etalon, s nímž byla porovnávána vyvíjená munice, pak sloužil široce rozšířený policejní náboj Action 5 se shodnou ráží 9 mm Luger firmy Ruag. Střelecké experimenty na etalonech nahrazujících hlavu a trup člověka pak potvrdily dosažení požadovaných vlastností nově vyvinutého náboje.
Ranivý potenciál nábojů byl hodnocen jednak předanou energií „hlavou“ v Joulech, která by měla být co největší (maximální stupeň paralyzování útočníka na palubě letadla) a pak měrnou zbytkovou energií střely po průniku „hlavou“ v Joulech na čtvereční metr. Ta by naopak měla být co nejmenší (vyloučení zranění nezúčastněných lidí; cestujících či palubního personálu).
V případě terče nahrazujícího trup člověka měly střely AM ranivý efekt ve srovnání se střelou konkurenčního náboje Action 5 vyšší o 24 procent a v případě hlavy dokonce o 45 procent.
Zájem mají tajní ochránci ve světě
Výletová rychlost po proniknutí „hlavou“ činí u střely AM v průměru pouhých 10 m/s oproti 150 m/s v případě střely Action 5. Střela AM tak již pro další nezúčastněné není nebezpečná a nemůže narušit konstrukci trupu letadla.
Při střeleckých experimentech zaměřených na hodnocení ranivého potenciálu střeliva byly v široké míře používány vysokorychlostní kamery s rychlostí záznamu až 30 tisíc snímků za sekundu.
Průnik střely AM terčem hlava, pohyb střely zprava doleva (ze záznamu vysokorychlostní kamery)
O nově vyvinutou munici je už zájem v zahraničí. „Policisté, s nimiž jsme na vývoji náboje průběžně spolupracovali, nám zprostředkovali kontakty s mezinárodní komunitou airmarshallů a umožnili prezentaci našich výsledků. Z účasti na mezinárodních konferencích tak víme o zájmu o testování nového náboje 9 mm AM zahraničními složkami airmarshallů z Holandska, Rakouska, Francie, Polska či Rumunska,“ nastínil Jedlička.
Na projektu se podle něj podílelo přes dvacet lidí, akademici i externí spolupracovníci. Spolupracovaly také tři tuzemské zbrojovky, které pro účely zkoušek vyrobily čtyři tisíce kusů nového náboje. Část dostali k otestování i jejich potenciální uživatelé z Policie ČR.
