Osmiletý Jaroslav dokončil před pár týdny druhou třídu základní školy v Hrdějovicích na Českobudějovicku, přestože vůbec neumí slabikovat. Učí se totiž číst jinak – nikoli po slabikách, ale po jednotlivých písmenech. To je základ "genetické" metody čtení, jejíž popularita ve školách v poslední době rychle roste.
Příklad: známou větu Ema má mísu už děti nečtou po slabikách: E-ma má mí-su, ale po velkých písmenkách: E-M-A M-Á M-Í-S-U.
"Baví ho to a chápe, co čte. Koupila jsem knížku, která ověřuje čtenářskou gramotnost, a syn téměř všechny úkoly v ní zvládl a výborně si pamatoval i obsah knihy," líčila nadšeně Jardova matka.
Žáků jako on je v Česku mezi deseti až patnácti procenty a přibývá jich. Naopak ubývá těch, kteří se učí číst podle slabik, tedy metodou "analyticko-syntetickou". Jejich počet se nyní pohybuje podle odhadů nad sedmdesáti procenty. Jen pro srovnání – před dvaceti lety to bylo 100 procent všech škol.
Nová metoda děti vede k písmenkování. Každé slovo pak dají dohromady a řeknou ho bez zadrhávání. "Díky tomu od úplného začátku rozumějí čtenému textu. Metoda je pro děti lehčí, nesoustředí se na samotnou techniku čtení, ale na obsah vět. Naopak u klasického slabikování se děti více zaměřují na složitější spojování slabik a obsah jim mnohdy uniká," popsala rozdíl Martina Grycová, spoluautorka úplně nové učebnice genetické metody Začínáme číst a psát. Shrnula tak komentáře mnoha učitelů, s nimiž MF DNES hovořila.
