Bombastická reklamní kampaň, založená na nabídce kompenzace zvýšení DPH, musela oslovit snad každého, kdo využívá předplacených služeb mob. operátorů. I já, jako odpůrce agresivních reklam, jsem usoudil, že podlehnout v tomto případě, není ani tak slabostí jako rozumným krokem.
Zajistil jsem si tedy v příslušnou dobu dobití svého kreditu u T-mobilu a totéž jsem zajistil dalším třem členům rodiny. Proč ne. Tím spíše, že se podle všeho jednalo skutečně o službu zákazníkům a ne laciný reklamní trik.
A protože jsme všichni tak trochu spořílci, omezili jsme utrácení kreditu do magického data 1. 1. 2004 na minimum. Pravda, řada známých a přátel tak přišla o silvestrovská přání, která jsme přesunuli až na Nový rok, ale protože i oni jistě nepřehlédli nabízenou možnost, i nám těch přání dorazilo o poznání méně.
Asi jsme nebyli jediní, kdo krátce po půlnoci, a pak i během několika dalších dní, pokoušeli svého operátora častou kontrolou kreditu, aby se dozvěděli, zda a o kolik mu byl kredit navýšen. Den „D“ pro naši rodinu nastal 4. ledna 2004. Nejprve se o naplnění halasných slibů operátorů dozvěděly děti, později manželka a poslední na řadu jsem přišel já sám.
Poučen těmi, jež byli vyvoleni o něco dříve, jsem netrpělivě čekal na „svou“ SMS-ku, která mi dá vědět o tom, že „můj“ operátor skutečně ve své reklamní kampani neblafoval a slíbených 17% z mého kreditu mi připíše na můj účet. Dočkal jsem se. Zmíněná zpráva mi přišla hned několikrát a v různých podobách.
Vzdor této skutečnosti se částka zobrazovaná na displeji mého mobilu neměnila. Stále byl zobrazován stav platný k 1.1.2004. A co víc, ve zprávě avizované navýšení, pokud mne mé matematické znalosti nešálily, neodpovídalo slibovaným 17% z kreditu. Jak jinak, byl samozřejmě nižší. Po několika marných pokusech směřujících k ověření mnou vypočtených čísel jsem se rozhodl oslovit operátora „naživo“.
Dozvěděl jsem se, že navýšený kredit mi bude připsán do 10. ledna. To mne vcelku uspokojilo. Je zřejmé, že zpracovaní tak objemných dat vyžaduje čas. Již hůře se mi však chápalo vysvětlení operátorky, která jako důvod nesouhlasné částky uvedla,
že několikatýdenní reklamní kampaň hovořící o 17% navýšení kreditů, je ve skutečnosti jen ve výši 16,2 %, tedy téměř o jedno procento méně.
Druhý, znatelně větší šok byla odpověď na dotaz, proč je celou dobu inzerováno 17% navýšení, když skutečnost je jiná. Odpověď operátorky zbořila mé dosavadní sebevědomí o znalosti matematiky. Operátorkou jsem byl informován, že deklarovaných 17% je zaokrouhlení uvedených 16,2%.
V němém úžasu jsem setrval několik vteřin a během této doby se snažil pochopit, kde udělali učitelé matematiky chybu, když nás učili zaokrouhlovat čísla. Dosud jsem žil v bláhové nevědomosti. Dříve však, než jsem stačil nalézt přijatelné vysvětlení, operátorka, byť s pozdravem, ale přece jen nekompromisně, zavěsila.
Já tak zůstal se svým „matematickým“ dilematem sám. Určitou chvíli jsem přece jen viděl jistou výhodu takto pojaté matematiky. To když jsem si uvědomil, že by stejným způsobem mohlo dojít ke zdražení služeb onoho operátora, tj. že by uváděné zvýšení cen o 17%, ve skutečnosti bylo „pouze“ o 16,2%. Rychle jsem však tuto myšlenku odvrhl.
Jde tu přece o zisky a nikoli o pravidla a zákony matematiky. Asi se jen těžko zbavím pocitu, že jsem buď něco zaspal ve škole při hodinách matematiky, nebo pojem klamavá reklama není cizí ani tak renomovaným obchodníkům, jakým jsou operátoři mob. sítí.
Zhruba 25,- Kč, které tato lapálie představovala v mém případě opravdu není částkou, která by mne uvrhla do bídy. Pokud ji však znásobíme počtem klientů, představuje výsledek již slušnou sumu, která operátorovi zůstane v kasičce. Třeba se mu bude hodit na pokutu, až si takových praktik všimnou ti, jimž podobná kontrola přísluší.
