Bylo by to neuvěřitelně prostinké, kdyby vyšším mužem byl například majitel hotelu a menším mužem jakýsi okresní šíbr. Jenže jak už víme, přesně takto si představují ovlivňování médií v případu poslance Wolfa premiér Topolánek a jeho přítel a poradce Dalík.
Máme tedy zoufat nad tím, že další z našich premiérů (kolikátý už?) je prosťáček? Nikoli. Topolánek je schopný a nadaný politik. Trpí ale patrně buraniální mediázou.
Je to zákeřná choroba, která v některých situacích mění intelektuální schopnosti i povahu člověka. Z bystré a svým způsobem obdivuhodné osoby se stává zabedněný buran, který si myslí, že může všechno. Zajímavé je, že virus mediázy se šíří výhradně mezi politiky. Čeští jsou obzvlášť ohroženou skupinou.
Topolánek, který takto neuvěřitelně pohnal svého pohůnka do televize, je tentýž muž, který solidně řídí Evropu. Je to tentýž muž, který je respektován světovými státníky a dostal Obamu do Prahy. Ba tentýž, který skoro denně absolvuje slalom smrti ve Sněmovně a většinou vyhrává. Tentýž, kdo pozval do vlády víc schopných ministrů než kterýkoli zdejší premiér před ním. Tentýž, který prosadil alespoň pár modernizačních reforem a zlidštil styl vládnutí.
Ale jak může spáchat takovou věc jako teď ohledně Wolfa? Nejde přece jen o to, že se to nesluší. Hlavně je to pitomé. Jediným vysvětlením je buraniální mediáza.
Jak se projevuje? V jejím jádru je paranoidní představa, že všichni žurnalisté jsou nepřáteli placení křiví zmetci, kteří chtějí politikovi a jeho okolí uškodit. Tyto zmetky je však možno získat pro "dobrou věc", ponejvíce opět penězi, nátlakem a protislužbami.
Druhou vrstvou choroby je ničím podložené přesvědčení o vlastní všemocnosti a nedotknutelnosti. "Co jsem učinil, to jsem učinil, a kdo nepadne na zadek, je hnida hodná rozšlápnutí."
Topolánek není první obětí hnusného viru. Jiří Paroubek je efektivní a chytrý politik. Sociální demokracii vytáhl z bláta či ještě z méně příjemné lepkavé hmoty. Přesto nevidí nic špatného na tom, když se kamarádí s (polo)podsvětím. Když prohraje ve volbách, nařkne z toho veřejně novináře, prý v žoldu jeho soupeřů.
Ivan Langer je první ministr, který dokázal od revoluce skutečně reformovat policii i veřejnou správu. Přesto mu vůbec nedochází, že není košer, když lobbuje za českého podnikatele při privatizaci státní firmy.
Bludné představy o vlastní všemocnosti a nedotknutelnosti spojené s paranoickou vizí médií se nemusí vyhnout nikomu. Lékaři odhadují, že mezi politickou elitou je chorobou postiženo sedmdesát až osmdesát procent jedinců. Mezi regionálními politiky je výskyt patrně ještě vyšší.
Je to smutný fakt, ale má jednu slunnou stránku. Dřív byli považováni tlusťoši za tlusťochy, kteří prostě moc žerou. Alkoholici za alkoholiky, kteří nezřízeně chlastají. Teď, díky pokroku lékařské vědy, víme, že jsou chudáci nemocní.
Ještě nedávno jsme považovali naše politiky za sobeckou neomalenou pakáž a nadávali jsme jim. Teď, když díky mému objevu víme, že i ti nejschopnější z nich se stali oběťmi zákeřné buraniální mediázy, můžeme s nimi soucítit.
