Jde o texty vydané pod názvem Promýšlet architekturu, jejichž autorem je švýcarský architekt Peter Zumthor (1943), který v roce 2009 obdržel Pritzkerovu cenu, novinářsky řečeno – "Nobela" v oboru architektury. "Zumthor spíše šeptá," říkalo se při té příležitosti o oceněném ve zprávě BBC. Pro jeho texty je tato charakteristika zvlášť výstižná.
O knizePeter Zumthor: Promýšlet architekturu Fotografie Laura Padgett. Přeložila Eva Hermanová, odborná spolupráce Pavel Chládek. Archa, Zlín 2009, 92 stran, náklad 900 výtisků, doporučená cena 379 korun. |
Smyslnost + rozum = smysl
Zastavíme-li se u objektů, které byly dle návrhů Zumthora realizovány (Kaple sv. Benedikta, Termální lázně Vals, Dům umění v Bregenz), nebo zůstaly jen ve fázi projektů, lze zjistit, že jeho styl se opírá o dva zásadní pilíře. Řemeslnou znalost a dovednost získal díky tomu, že se, dříve než absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Basileji, vyučil truhlářem. To vedlo k prověření manuálních schopností, ale především ke způsobilosti "pochopit" materiál. Ostatně v knize Promýšlet architekturu, která je souborem přednášek sepsaných a pronesených mezi lety 1988-2004, je v úvodní z nich, nazvané Pohled na věc, řečeno: "´Je za tím hodně práce,´ mají lidé sklon říkat, když si prohlížejí hezký objekt a věří, že cítí pečlivost a dovednost lidí, kteří jej vytvořili. Že naše práce skutečně spočívá ve věcech, které se nám podaří vytvořit, je představa, která hraničí s úvahami o hodnotě jakéhokoliv díla."
Druhým Zumthorovým opěrným bodem je zřejmě jeho angažmá v ochraně památek, neboť koncem šedesátých let se stal architektem památkářského úřadu v kantonu Graubünden. Jestliže přímé "osahání" materiálu bylo zdrojem úcty k jednotlivým prvkům stavby, účast při rekonstrukci historických staveb mu umožnilo poznání praktik stavebních prací v předtechnickém období. Obojí se slilo v osobitý projev, daný úsilím autora "uchopit" hmotu i prostor tak, aby dojem, jímž působí na pozorovatele a uživatele byl vábný a přívětivý. A nikoliv nadarmo jsou jeho projekty určeny buď pro pobývání lidí vztažených k vertikále – kaple, anebo těch, jejichž život nějak souvisí s minulostí, tzn. se zkušeností a moudrostí – dům pro seniory, muzeum…
Jako by pro Zumthorův způsob vyjádření byl nejdůležitější dotyk. Ostatně jeho realizace, využívající převážně přírodní materiály (dřevo, kámen), ke kontaktu vybízejí. A jeho artikulace architektonického názoru toto potvrzují. To jsme již zpět u svazku Promýšlet architekturu. Z oněch osmi statí, už z jejich titulků (Od vášní k věcem, Tělo architektury, Magie reálna), je evidentní "citový vztah" k prostoru a jeho zvládnutí. Autor zde neteoretizuje, nepopisuje strukturu, ale "noří" se, vciťuje do svého okolí. Základem je pozorování, meditativní postup od detailu ke kontextu, ovšem s vědomím, že mezi imaginací a reálnem existuje jemná sice, ale stabilní hranice. Kouzlo architektury pro něj spočívá právě v úsilí o "uchopení" onoho rozhraní: "Síla dobrého návrhu leží v nás samých a v naší schopnosti vnímat svět pocity a rozumem. Dobrý architektonický návrh je smyslný. Dobrý architektonický návrh je rozumový."
Heidegger a Coelho v jednom
O ediciZumthorův svazek Promýšlet architekturu je úvodním titulem edice e ARCHITEKTURA, kterou přivedlo na svět obnovené zlínské nakladatelství Archa (na českém trhu působilo již v devadesátých letech). Nakladatel Pavel Jungmann do budoucna ohlašuje tyto svazky: Eduardo Souto de Moura: Rozhovory se studenty; Peter Zumthor: Atmosféry; Rozhovory s Mies van der Rohe; Michale Caldwell: Zvláštní detaily; Paul Shepheard: Co je architektura? Esej o krajinách, stavbách a strojích; Álvaro Siza: Napsáno architektem. |
Pokud by bylo třeba vybírat z předložených proslovů Zumthora ten nejpodstatnější, nepochybně by to bylo "mírně přepracované znění" přednášky pronesené v roce 1998 na fakultě architektury Švýcarské vysoké školy technické, pojmenované otázkou: Má krása tvar? Přednáška poněkud vágní, ale o to chytlavější a svědčící o tichém nadšení a hluboké vášni tvůrce. Autor zde hovoří o hudbě, obrazech, botách, o vlahém vzduchu po dešti, ale právě tady, ve čtrnácti odstavcích, Zumthor vyslovuje "filozofii" architektury, která funguje pouze tehdy, je-li hledána a tvořena z opravdovosti: "Abych vystihl krásu, musím být sám sebou, dělat své věci a žádné jiné, protože ta zvláštní substance, která krásu rozezná a umožní vytvořit, leží ve mně samém. Na druhé straně musím věcem, které chci vytvořit, stůl, dům a most, zachovat jejich práva. (…) Věřím na přesnost nazírání, na pravdivost obsahu reálného smyslového prožitku, který existuje mimo abstraktní názory a myšlenky."
Zumthorův způsob uchopování skutečnosti bychom mohli označit za "fenomenologický minimalismus". Tomu konvenuje i jednoduchost realizovaných staveb. Kupříkladu oblá linie střechy kaple sv. Benedikta je vskutku uhrančivá. Chtěli-li bychom přiblížit tohoto architekta skrze vzor myslitelských či spisovatelských osobností, zřejmě nejpřiléhavější by byla kombinace Martina Heideggera (do rámce jeho filozofických názorů je vřazován) s brazilským beletristou Paulem Coelhem. Na jedné straně úsilí o vyjádření oproštěné podstaty, současně však obohacované magickým realismem, posouvajícím ony základní substance do roviny průzračné, a přece kruciálně tajemné. Ostatně tak jako výtisk knihy samé – krásná forma a okouzlující slova v ní.
