„Můj ty Bože, můj ty Bože! Naše Notre-Dame hoří, je úplně v plamenech!“ zavyla podle jednoho z francouzských webů jedna očitá svědkyně krátce poté, co začaly být viditelné již zdáli velké plameny olizující střechu a prostřední věž katedrály.
Bezpečnostní síly tlačily lidi co nejdál od stavby stojící na ostrově uprostřed řeky Seiny, aby umožnily průjezd kvílejícím hasičským vozům. Zatímco ostrov byl postupně evakuován, nábřežích na obou stranách v blesku zaplnily mohutné davy.
Mnozí zvědavci vytáhli své mobilní telefony, aby vpravdě historickou událost natočili. Řady místních obyvatel zejména starších ročníků brzy nedokázali zadržovat slzy v předtuše, že jsou svědky možného zániku jednoho z vůbec nejslavnějších chrámů světa.
Oharky se snášely jako světlušky
Pod vlivem sílícího větru se na lidi snášely ze vzduchu dohořívající oharky ze střechy chrámu, které jako světlušky ozařovaly zatemňující se oblohu. Na ještě po dopadu doutnající se mnozí lidé se zájmem vrhali. Jedna žena je sbírala jako oblázky jeden po druhém, až jich měla plnou hrst.
„Proč to sbíráte?“ procedil podrážděně jeden z přihlížejících policistů. „Budu si je schraňovat celý život. To, co děje, je moc vážná věc,“ odpověděla šeptem stará paní. „Nechoďte už dál, madam!“ zakřičel policista již ztrácející trpělivost na další ženu, která chtěla prorazit hodně řídkým kordonem příslušníků bezpečnostních sil.
Tuny vody ze vzduchu spíš uškodí |
Jejich největší starostí bylo udržet průjezdné mosty spojující ostrov s nábřežími, aby se jimi k budově dostaly požárnické posily. Proud chodců se zrychlil v obou směrech a rychle nechal vzniknout tlačenici. „Lidé blokují úplně všechno,“ zvolal zoufale v prvním zmatku jeden z policistů. „Hasiči už nemohou dělat svou práci!“
Červené oči zalité slzami měla podle deníku Le Parisien i dvacetiletá Marie, která v tento den přijela na začátek posvátného týdne před velikonočními svátky katedrálu navštívit. Nemohla celému výjevu uvěřit. „To není možné, to není možné, co se to stalo?“ opakovala pořád dokola.
„Paříž je zohavena. Tohle město už nikdy nebude jako dřív,“ řekl agentuře AFP třicátník Philippe, který sledoval dílo zkázy uprostřed davu dalších Pařížanů. „Je to tragédie. Pokud jste věřící, je čas se modlit,“ dodal.
Zatímco se policisté snažili z bezpečnostních důvodů uzavřít přístup na ostrov Île de la Cité, kde gotický chrám stojí, lidé se tlačili na mostech, aby viděli dějinnou tragédii na vlastní oči. Někteří se obávali, že je to poslední příležitost shlédnout katedrálu stojící po staletí.
„Je po všem, nikdy už ji neuvidíme,“ vyjádřil obavy mnohých sedmatřicetiletý Jérome Fautrey. „Chtěli bychom vědět, proč se to stalo,“ prohlásil a stejně jako někteří další věřící mluvil o tom, že může jít o „boží znamení“.
„Je mi líto lidí, kteří ji chtěli navštívit zítra. Neuvidí ji,“ řekl agentuře AP Američan Win Soule, který katedrálu s dcerou navštívil asi hodinu před požárem.
Další policejní posily postupně nakonec zřídily v oblasti větší pořádek a umožnily hasičům snáze zasahovat.
