Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybyste na přenosném počítači (notebooku) měli naprosto stejné programy a soubory jako na velkém. Někdy to však nejde - nejčastěji proto, že notebook má menší kapacitu než stolní počítač. Většinou je to ostatně i zbytečné, protože mimo stálé pracoviště stejně používáte jen některé aplikace. Práci na dvou strojích je proto nutné dobře promyslet a zorganizovat, jinak si pomocí druhého počítače problémy spíš přiděláte.
DISKETA ČASTO NESTAČÍ
Významný je už způsob, jak se soubory z jednoho počítače do druhého přenášejí. Mnoho uživatelů to stále ještě dělá pomocí disket, což je ovšem značně zdlouhavé a nepohodlné. Větší soubory z moderních programů se také na diskety stále častěji ani nevejdou.
Lepší je proto provádět přenos pomocí speciálního kabelu, kterému se říká lap-link. Kabel se připojuje do konektorů sériového nebo paralelního rozhraní obou počítačů. Existuje jak paralelní, tak sériový lap-link. U běžných aplikací je v podstatě jedno, jaký si vyberete.
Pro přenos mezi dvěma počítači je potřeba speciální program - který ovšem nejspíš už máte a ani o něm nevíte. U Windows 95 jej spustíte z položky Příslušenství volbami Start-Programy-Příslušenství-Přímé propojení kabelem. Nemusíte ale zoufat ani v případě, že W95 nemáte, nebo že se na váš starší notebook nevejdou. Funkce přímého propojení je totiž i v běžných manažerech pro operační systém DOS, například v Norton Commander nebo v M602.
PÁN A SLUHA
V Nortonu se k funkci pro přenos mezi dvěma počítači dostanete přes povely Hlavní nabídka-Levý/Pravý (v obou případech jde o pracovní panel)-Propojení. Pak si zvolíte, o jaký typ spojení jde (sériové nebo paralelní) a na kterém portu (konektoru) se bude odehrávat. Jeden počítač určíte jako řídící a druhý jako závislý. Z řídícího pak už můžete pohybovat soubory, jako by závislý stroj byl jen dalším pevným diskem v jediném počítači. V dalším rozšířeném "dosovském" manažeru M602 se k přenosové funkci dostanete přes povely F10-Soubor-přenos po sériové/paralelní lince.
Přenos je obvykle možný, pouze pokud je na obou počítačích otevřený stejný manažer a stejná funkce přenosu. Někdy se však můžete dostat do situace, že potřebujete rychle přenést nějaký soubor na počítač, který je vybaven jiným manažerem - například když v přístroji s cennými soubory přestala fungovat disketová jednotka a podobně. V některých manažerech je proto také jakási nouzová funkce umožňující "vyexpedovat" soubory do prostředí, které na to není připraveno.
POZOR NA ZTRÁTY
Přenos dat mezi dvěma počítači skrývá určitá rizika. To platí zejména, pokud naráz kopírujete velká množství souborů nebo celé obsáhlé adresáře, adresáře s mnoha podadresáři nebo dokonce obsah celých pevných disků.
Jeden příklad za mnoho dalších možností: když jste soubor při práci v druhém počítači přejmenovali nebo přesunuli do jiného adresáře, po překopírování obsahu notebooku na stolní počítač jej tam budete mít jak v původní podobě a na původním místě, tak i v podobě nové. Tak se na nejrůznějších a často nečekaných místech disku postupně nahromadí řada podobných souborů, u nichž časem jen stěží poznáte, který je ten nejaktuálnější, a který by naopak bylo lépe smazat.
Ještě horší je, když náhodou nový soubor pojmenujete stejně jako některý starší. Kupodivu se to stává často, protože při křtu souboru každý obvykle sáhne po prvním nápadu, který se mu v hlavě vylíhl. Jenže při přenosu mezi počítači pak takový soubor přepíše obsah svého staršího jmenovce - alespoň pokud jste jej zařadili do stejného adresáře.
DŮSLEDNOST PŘEDEVŠÍM
Je dobré najít si na kopírování z jednoho počítače do druhého nějaký stálý a přehledný systém, který by zmatku zabránil. Každý si asi zvolí styl práce, jaký mu vyhovuje nejlépe, platí však, že ani sebelepší systém vás neuchrání od problémů, pokud jej nedodržujete důsledně.
Jedna z možností je například kopírovat rozsáhlé soubory dat (celé pevné disky, velké adresáře, databáze a podobně) pouze z velkého počítače na přenosný a nikdy naopak. Při práci na notebooku si pro měněné a nově vytvářené soubory vyhraďte zvláštní adresář. Po návratu na stálé pracoviště pak přenášejte do stolního PC pouze ten. Na velkém stroji pak můžete v klidu a s přehledem zařazovat nové soubory na správná místa, případně provádět další opatření proti chaosu.
Další užitečnou zásadou může být přenos souborů mezi počítači skutečně těsně před odchodem (práce, kterou jste udělali po přenosu, samozřejmě zůstane jen na jednom přístroji), okamžitě mazat nebo přejmenovávat starší verze souborů (nespletou se s novými) a podobně.
DISKETA ČASTO NESTAČÍ
Významný je už způsob, jak se soubory z jednoho počítače do druhého přenášejí. Mnoho uživatelů to stále ještě dělá pomocí disket, což je ovšem značně zdlouhavé a nepohodlné. Větší soubory z moderních programů se také na diskety stále častěji ani nevejdou.
Lepší je proto provádět přenos pomocí speciálního kabelu, kterému se říká lap-link. Kabel se připojuje do konektorů sériového nebo paralelního rozhraní obou počítačů. Existuje jak paralelní, tak sériový lap-link. U běžných aplikací je v podstatě jedno, jaký si vyberete.
Pro přenos mezi dvěma počítači je potřeba speciální program - který ovšem nejspíš už máte a ani o něm nevíte. U Windows 95 jej spustíte z položky Příslušenství volbami Start-Programy-Příslušenství-Přímé propojení kabelem. Nemusíte ale zoufat ani v případě, že W95 nemáte, nebo že se na váš starší notebook nevejdou. Funkce přímého propojení je totiž i v běžných manažerech pro operační systém DOS, například v Norton Commander nebo v M602.
PÁN A SLUHA
V Nortonu se k funkci pro přenos mezi dvěma počítači dostanete přes povely Hlavní nabídka-Levý/Pravý (v obou případech jde o pracovní panel)-Propojení. Pak si zvolíte, o jaký typ spojení jde (sériové nebo paralelní) a na kterém portu (konektoru) se bude odehrávat. Jeden počítač určíte jako řídící a druhý jako závislý. Z řídícího pak už můžete pohybovat soubory, jako by závislý stroj byl jen dalším pevným diskem v jediném počítači. V dalším rozšířeném "dosovském" manažeru M602 se k přenosové funkci dostanete přes povely F10-Soubor-přenos po sériové/paralelní lince.
Přenos je obvykle možný, pouze pokud je na obou počítačích otevřený stejný manažer a stejná funkce přenosu. Někdy se však můžete dostat do situace, že potřebujete rychle přenést nějaký soubor na počítač, který je vybaven jiným manažerem - například když v přístroji s cennými soubory přestala fungovat disketová jednotka a podobně. V některých manažerech je proto také jakási nouzová funkce umožňující "vyexpedovat" soubory do prostředí, které na to není připraveno.
POZOR NA ZTRÁTY
Přenos dat mezi dvěma počítači skrývá určitá rizika. To platí zejména, pokud naráz kopírujete velká množství souborů nebo celé obsáhlé adresáře, adresáře s mnoha podadresáři nebo dokonce obsah celých pevných disků.
Jeden příklad za mnoho dalších možností: když jste soubor při práci v druhém počítači přejmenovali nebo přesunuli do jiného adresáře, po překopírování obsahu notebooku na stolní počítač jej tam budete mít jak v původní podobě a na původním místě, tak i v podobě nové. Tak se na nejrůznějších a často nečekaných místech disku postupně nahromadí řada podobných souborů, u nichž časem jen stěží poznáte, který je ten nejaktuálnější, a který by naopak bylo lépe smazat.
Ještě horší je, když náhodou nový soubor pojmenujete stejně jako některý starší. Kupodivu se to stává často, protože při křtu souboru každý obvykle sáhne po prvním nápadu, který se mu v hlavě vylíhl. Jenže při přenosu mezi počítači pak takový soubor přepíše obsah svého staršího jmenovce - alespoň pokud jste jej zařadili do stejného adresáře.
DŮSLEDNOST PŘEDEVŠÍM
Je dobré najít si na kopírování z jednoho počítače do druhého nějaký stálý a přehledný systém, který by zmatku zabránil. Každý si asi zvolí styl práce, jaký mu vyhovuje nejlépe, platí však, že ani sebelepší systém vás neuchrání od problémů, pokud jej nedodržujete důsledně.
Jedna z možností je například kopírovat rozsáhlé soubory dat (celé pevné disky, velké adresáře, databáze a podobně) pouze z velkého počítače na přenosný a nikdy naopak. Při práci na notebooku si pro měněné a nově vytvářené soubory vyhraďte zvláštní adresář. Po návratu na stálé pracoviště pak přenášejte do stolního PC pouze ten. Na velkém stroji pak můžete v klidu a s přehledem zařazovat nové soubory na správná místa, případně provádět další opatření proti chaosu.
Další užitečnou zásadou může být přenos souborů mezi počítači skutečně těsně před odchodem (práce, kterou jste udělali po přenosu, samozřejmě zůstane jen na jednom přístroji), okamžitě mazat nebo přejmenovávat starší verze souborů (nespletou se s novými) a podobně.
 Stolní PC společně s notebookem používá stále víc lidí. |
