Nositel Nobelovy ceny za literaturu Llosa podstoupil obrovské politické riziko

  12:24
Role politicky angažovaného intelektuála má dlouhou a všudypřítomnou historii. Španělsko-francouzský romanopisec a scenárista Jorge Semprún, který nedávno zemřel, byl mnoho let členem ústředního výboru Komunistické strany Španělska a v první postfrankistické socialistické vládě později působil jako španělský ministr kultury. Disidenti jako Václav Havel pak měli rozhodující podíl na pádu komunistických režimů ve východní Evropě.

Peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa | foto: Anders WiklundAP

Před pouhými několika měsíci byl dokonce aktivismus jednoho francouzského intelektuála klíčový pro zahájení dosud neúspěšného pokusu o sesazení libyjského plukovníka Muammara Kaddáfího. Byl to totiž Bernard-Henry Lévy, kdo přesvědčil francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se sešel s vůdci libyjských povstalců, a toto setkání přímo vedlo k tomu, že se Francie ujala vedoucí role při přesvědčování Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a amerického prezidenta Baracka Obamy, aby podpořili vojenskou intervenci.

Zřejmě nikdo však neztělesňoval tradici angažovaného intelektuála lépe než Jean-Paul Sartre. Jeho stanovisko se diametrálně lišilo od postojů umělců a myslitelů liberální tradice, jako byli Octavio Paz a Isaiah Berlin. Podle Sartra (a mnoha jeho současníků) musí intelektuálové nejen vyjadřovat politické postoje, ale také se musí aktivně angažovat v politice a bojovat za správné věci (ať už to znamená cokoliv). To však vedlo některé intelektuály - podobně jako Sartra - k obhajobě Stalina a gulagu, zatímco jiní – například André Malraux – tvořili součást vlády Charlese de Gaullea a ještě jiní se stali bezvýhradnými obhájci Izraele a jeho politiky.

Jean-Paul Sartre s přítelkyní, spisovatelkou Simone de Beauvoir

Role, která kupodivu neopadla

V Latinské Americe se má typ angažovaného intelektuála čile k světu. Někteří lidé – a do jisté míry i já – si možná mysleli, že jakmile demokracie v regionu zapustí kořeny, začne se nepřiměřená politická váha malířů, spisovatelů, básníků a hudebníků snižovat; že již nebudou hlasem umlčovaných, poněvadž umlčovaní budou mít náhle vlastní hlas.

Octavio Paz a Pablo Neruda, Gabriel García Márquez a Carlos Fuentes, Diego Rivera, kubánské hudební hnutí Nueva Trova a jejich nástupci však nezapadli do pozadí, jakmile se v Latinské Americe objevila zastupitelská demokracie. Právě naopak: i nadále si zachovali obrovské slovo nejen u svých čtenářů a posluchačů, nýbrž i u širší veřejnosti. Jejich přetrvávající vliv nejlépe odráží role, kterou v rodném Peru hraje nositel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa. I on se pochopitelně angažoval vždy: počátkem 60. let, kdy podpořil kubánskou revoluci, o něco později, kdy se stal jedním z nejzuřivějších a nejúčinnějších kritiků Fidela Castra, a pak i v roce 1989, kdy kandidoval na funkci peruánského prezidenta (prohrál s Albertem Fujimorim). V nedávných prezidentských volbách ve své zemi pak působil jako zapálený straník.

Gabriel García Márquez

Prostě vsadil na jednu kartu

V jistém smyslu je Vargas Llosa protichůdně angažovanou postavou: v evropském slova smyslu je zřejmě nejliberálnější ze všech latinskoamerických veřejně činných intelektuálů, ale zároveň je z nich nejhlasitější a nejodvážnější. Kandidaturou na úřad peruánského prezidenta podepřel svá slova činy a nedávno se stal faktickým strůjcem úspěchu jiného kandidáta, když podpořil Ollantu Humalu, který, jak se zdá, odhodil populismus a osvojil si principy moderní latinskoamerické demokratické levice.

Humala získal v prvním kole prezidentských voleb víc hlasů než všichni jeho soupeři, ale ve druhém kole se musel utkat s Fujimoriho dcerou Keiko. Vargas Llosa původně deklaroval, že tato volba je jako vybírat si mezi AIDS a rakovinou, ale později získal od Humaly záruky v oblasti hospodářské politiky, demokratického vládnutí a omezení administrativy na jediné funkční období. Jakmile byly tyto podmínky splněny, podpořil spisovatel právě Humalu, bývalého vojenského důstojníka se zálibou v převratech a poťouchlých nápadech.

Vargas Llosa přitom argumentoval tím – výmluvně a elegantně –, že nemůže hlasovat pro dceru zkorumpovaného a utiskovatelského bývalého prezidenta, který si momentálně odpykává pětadvacetiletý trest za porušování lidských práv. Stejně tak se však nemohl voleb nezúčastnit nebo k tomu vyzvat ostatní, protože by tím nejen nahrál do karet Keiko, ale zároveň by fakticky rezignoval na zodpovědnost angažovaného intelektuála.

Volební průzkumy neměřily „Vargas Llosův efekt“, takže lze těžko odhadnout, zda jeho podpora byla pro Humalovo vítězství rozhodující (rozdíl byl menší než dvě procenta). Většina pozorovatelů však vidí klíčovou roli spisovatelovy podpory v tom, že propůjčila Humalovi pláštík legitimity a demokratického smýšlení, přestože v roce 2007 Humala kandidoval za neskrývaně prochávezovskou platformu. A Mariův syn Alvaro Vargas Llosa pomáhá Humalovi přesvědčit finanční trhy a mezinárodní společenství, že nově zvolený prezident skutečně věří v kapitalismus.

Problém toho všeho spočívá v riziku, které na sebe Vargas Llosa a mnozí další latinskoameričtí veřejně činní intelektuálové berou, kdykoliv investují svou značnou reputaci a talent do politické arény. Ať už skutečně něco změní, anebo se jen mylně věří, že alespoň trochu přispěli k prosazení určité věci (což byl můj případ při zvolení Vicenteho Foxe mexickým prezidentem v roce 2000), jsou hnáni k zodpovědnosti za výsledky, ty dobré i ty špatné.

Mario Vargas Llosa

Pokud věci dopadnou dobře, vypadají jako státníci a vizionáři; pokud se něco nepovede, mohou za to oni, protože včas neprohlédli, co bylo zjevné a nevyhnutelné. Ollanta Humala možná dodrží své sliby a doplní oslnivý hospodářský růst Peru v posledním desetiletí rozumnou sociální politikou. A možná taky ne. Člověk musí Vargase Llosu obdivovat za odvahu, s jakou se po hlavě vrhl na jednu stranu, ačkoliv nebyl tak úplně přesvědčen, že je to strana správná.

Jorge G. Castañeda, bývalý ministr zahraničí Mexika (2000-2003), je světově významným profesorem politologie a latinskoamerických studií na Newyorské univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Na podcast tohoto komentáře v angličtině vás navede následující odkaz:
http://media.blubrry.com/ps/media.libsyn.com/media/ps/castaneda33.mp3

Autor:

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

ANALÝZA: Čtyři Tádžici svlékli Putina do naha. Ten musí něco udělat

25. března 2024

Premium Sotva týden poté, co si Putin zajistil páté prezidentské období, masakr v Moskvě rozbil moderní...

Izrael udeřil na severu Sýrie nedaleko skladů zbraní. Nejméně 36 lidí zemřelo

29. března 2024  3:39,  aktualizováno  4:05

Při izraelských náletech nedaleko oblasti Halabu (Aleppa) na severu Sýrie zahynulo podle agentury...

Tajemný pan Pacička z Tábora. Příběh muže, který spojil velké korupční kauzy

29. března 2024

Premium Dlouhá léta byli hlavními tvářemi velkých kauz v Česku kontroverzní podnikatelé z Prahy. Například...

Útok Hamásu byl ozbrojený odpor, řekla ikona feminismu. Ničíte levici, vyčítají jí

29. března 2024

Premium Jedna z nejznámějších feministických autorek, americká filozofka židovského původu z Kalifornské...

Předali si to v Praze. Německý poslanec Bystroň podle BIS přijal peníze od Rusů

28. března 2024  22:03

Německý poslanec strany Alternativa pro Německo Petr Bystroň byl podle české Bezpečnostní...

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...