Norbert Heller
Klavírista Norbert Heller studoval u profesorky Marty Toaderové na ostravské konzervatoři a profesora Ivana Moravce na pražské Akademii múzických umění. V komorní hudbě se vzdělával u profesora Josefa Vlacha. V recitálové, koncertní i komorní sféře (zvláště ve spolupráci s Českými triem) navázal na řadu úspěchů v interpretačních soutěžích, mimojiné v Hradci nad Moravicí (1. cena v soutěži o Cenu Beethovenova Hradce), Verceli, Varšavě, Moskvě a Bolzanu. Účinkuje doma i v zahraničí se žánrově pestrými aktivitami.
V nedávných letech nahrál několik znamenitých kompaktních desek věnovaných Schubertovi, Beethovenovým klavírním opusům 2, 13 a 51, Obrázkům z výstavy (Kartinky) Modesta Petroviče Musorgského. Schubertova Sonáta C dur "Reliquie", D 840 byla realizována na historickém nástroji. Šlo o hammerklavier Konráda Graffa v Libochovickém zámku. Snímek byl oceněn prémií Českého hudebního fondu jako nahrávka roku.
Norbert Heller pravidelně koncertuje také ve Spojených státech amerických a v Japonsku. Jako první český interpret natočil na šest kompaktních desek všech 19 Mozartových klavírních sonát.
Pražský komorní orchestr
Pražský komorní orchestr bez dirigenta (PKO) vznikl z podnětu hráčů prvních pultů Symfonického orchestru Československého rozhlasu před 50 lety. První nahrávka tohoto menšího tělesa se uskutečnila v říjnu 1951. Byl to Orchestrální kvartet Karla Stamice. Hned příštího roku se orchestr svou účastí na festivalu Pražské jaro zařadil mezi nejžádanější soubory. Přispíval k tomu zřetelný ústup od plného orchestrálního obsazení při interpretaci starší hudební literatury.
Repertoárové možnosti tohoto uskupení se otevřely především v hudbě klasicismu (Haydn, Mozart, raný Beethoven), dále vrcholného baroka (Bach, Händel, Vivaldi). Odpovídající nástrojové obsazení se vyskytuje rovněž v dílech raného romantismu (Mendelssohn, Schubert) a velmi často také v hudbě 20. století (Britten, Honegger, Prokofjev, Stravinskij).
Zcela samostatnou kapitolu interpretačního mistrovství PKO tvoří hudba starých českých mistrů představovaná jmény či rody jako jsou Michna, Zelenka, Stamic, Benda, Dušek, Mysliveček, Vaňhal, Koželuh, Vranický, Rejcha, Jírovec, Voříšek a další. Značnou pozornost věnuje PKO Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, hraje i řadu soudobých autorů, z nichž mnozí píší orchestru takříkajíc přímo na tělo.
Rostoucí závazky tělesa čím dál víc kolidovaly s požadavky angažmá v rozhlasovém orchestru, což v roce 1965 logicky vyústilo v osamostatnění PKO a v roce 1991převzali hráči provoz orchestru do své správy prostřednictvím podniku PKO-Agentura, s.r.o.
