Nářez začne už s úvodními titulky. A tempo film po cestě neztratí. Blikající slideshow masivních fontů může simulovat nájezd epileptického záchvatu. Nejde to popsat. Důkaz je tady http://www.youtube.com/watch?v=tPxgi-PiNFE .
Teď tři elementy, kolem nichž tenhle film rotuje.
Kdy a kde ho hrají12. července - Louny - Kino Svět - 20.00 22. července - Tábor - Kino Svět - 20.00 24. července - Praha - Bio Oko - 20.30 |
První. Jako malé děti přišli Oskar s Lindou o rodiče při autonehodě. Slíbili si, že se nikdy neopustí, což zpečetili vlastní krví. Pak ale najednou přišel bubák ze sociálky a každý musel bydlet v jiném koutě Japonska. Když se potkali podruhé, byli oba věkem dospělí (v psychické dospělosti v tomto filmu nepotkáte nikoho). On se flákal Tokiem; nejdříve byl pořád na tripu, pak ho začal dýlovat, což je vždycky začátek konce. Ona za ním ještě jako nedostudovaná přijela - aby byli konečně spolu, pokračovali v naplňování vzájemného slibu - a vzala flek strip tanečnice v nočním klubu.
Druhý. Oskar je zabit, když do klubu přinese kamarádovi, kterému ojel matku, drogy.
Třetí. Po smrti Oskara si Linda, aniž by chtěla, aniž by se jí to líbilo, užívá flashbackové obrázky, které by už ráda nikdy neviděla. Z hlavy má kino, v níž se promítají fragmenty autonehody rodičů, chvíle, kdy jí ten bubák ze sociálky odtáhl z domova od Oskara atd. Ten na to všechno kouká pohledem nad Tokiem kroužícího ptáka (vazba na buddhistickou literaturu, kterou krátce před smrtí načítal a prožíval), protože úmluva se sestrou mu nedovolí opustit svět – přestože jím proletěla kulka tokijského fízla.
Z filmu Vejdi do prázdna
Gaspar Noé nebude normální, což je kompliment. Srovnání s jiným bláznem - Larsem von Trierem - může fungovat. Oba provokují, ani jednoho nebaví prvoplánovost. První si to užívá; druhý to má za svou psychoterapii. Osobní odstup pak bude mít ten, co natočil Vejdi do prázdna. Nic si tím sám pro sebe neřeší. Klidně - jako ve svých minulých filmech - natočí znásilnění Moniky Bellucciové, nebo jak to v detailu vypadá, když se někomu rozbíjí hlava. Vejdi do prázdna se vyvíjí do radikálnější formy, která je pro něj stěžejní, a obsah nechává čistší. Příběhů bratra dealera a sestry striptérky, kdy jednoho z dvojice zabijou a druhý se s tím nevyrovná, je řada. Tak natočených jako Vejdi do prázdna minimálně.
Cannes 2009 - režisér Lars Von Trier (uprostřed), Charlotte Gainsbourgová a Willem Dafoe
Jsou v tom momenty, kdy diváka jímá přesvědčivý pocit, že v té části příběhu, kterou film nezobrazuje, musí probíhat mezi Oscarem a Lindou incest.
O filmuRežie: Gaspar Noé |
Není to a nemá být příjemný film. V lepším případě se z něj bude motat hlava, slabší povahy opuští sál, třesou se a zvrací. Trhaná kamera, jako by to byl home-made-document, divoce do sebe nastříhané klidné a šílené pasáže; plná paleta barev.
Noé přesně ví, kdy diváka ukolébat, aby se přestal bát toho, co přijde za okamžik; a zrovna v těch momentech následují změny, které vyděsí. Noé takové šoky prokládá meditacemi. Rány rozdává, když se nebráníte. Pastva pro oči: můžete se tu naladit na požitkářskou vlnu, při níž konzumujete vizuálno a nic moc víc. Můžete být blízko virtuální realitě toho, jaké to je, když se spolkne trip. A je to taky hra, na niž můžete přistoupit a fascinovaně si užít ryze umělecky zaznamenanou autorskou onanii.
Něco takového trvá asi dvě hodiny. Film s účelou uvědomělostí hlídá, aby divák hltal fromu a stíhal příběh. Pokud jste však na jiné frekvenci, musí vás takhle radikální sugesce prudit. Bystrý divák se neztratí, nicméně dostane zabrat.
Krása je rovněž v tom, že tu nejsou mantinely. Nad filmem neseděl editor, co by střihem hlídal, aby se to důležité zvýraznilo a vata se vyhodila. Divák musí hledat, brodit se. Je-li tady nutnost docházet k obecným závěrům, řekněme si, že Noé ukáže, že nastavená dogmata, jak má formálně vypadat film, se dají ignorovat. Jenom na tom tolik nevyděláte.
Z filmu Vejdi do prázdna
Závěrečná dvacetiminutovka už zcela kašla na umění a cílí na diváky, kteří v kině ještě zbyli. Vedle závěrečné dvacetiminutovky vypadá zbytek jako těžší pohádka pro dospělé. Kdyby byly záběry detailní, koukali byste na syrové porno: na porno tak špinavé, tak živočišné, že chuť na sex dostane menšina, nebo spíš nikdo. Teď jednu tezi jako vysvětlení jeho přítomnosti. Linda je po ztrátě bratra i práce psychicky na dně. Je přesvědčená - a také tak znázorňovaná -, že už na tom nemůže být hůře. Je krok před delíriem, před prázdnem. Sex v bolestech a křeči může být vykreslení extáze, kterou nikdo nechce zažít; procházka peklem nebo lázeň v hnusu.
Gaspare Noé, jsi hvězda. Zavedl jsi mě tam, kam naposledy Michel Gondry se svým Tokiem. A z von Trierova Antikrista jsi udělal účelně cizelovaný pop! Vzhledem ke klitorisu Charlotte Gainsbourg v plném detailu jsi dosáhl nemožného...
Režisér Gaspar Noé
Gaspar NoéNarodil se 27.12.1963 v Buenos Aires, v Argentině. Gaspar Noé patří mezi nejprovokativnější francouzské režiséry současnosti. Ve filmu Vejdi do prázdna, inspirovaném mimo jiné Tibetskou knihou mrtvých, doprovází hudba jednoho z členů Daft Punk Thomase Bangaltera. Herecké obsazení hledal Noé mezi novou hereckou generací. Lindu ztvárnila mladá newyorská herečka Paz de la Huerta, která nedávno zaujala ve filmu Jima Jarmusche Hranice ovládání (2009). Z filmografie: Vejdi do prázdna (2008), Zdroj: Artcam.cz |
Zvrácený (2002), Seul contre tous 
