Sedmačtyřicetiletá Kaseddra Bahamová, která dnes pracuje v řeckém bufetu nedaleko Francouzské čtvrti, město před příchodem ničivého hurikánu neopustila. Do bezpečí se dostala až po několika dnech. Když svůj příběh po pěti letech vyprávěla, napjatě ji poslouchala kolegyně i jediný host v jídelně. Zatímco muž vyjadřoval úžas, spolupracovnice tu a tam přidala detail z vlastního života.
"Nejdříve to tak hrozné nebylo, přestala nám jít jen elektřina," popisovala Bahamová počátek přírodní katastrofy, která nakonec připravila o život skoro dva tisíce lidí. Hurikán svou ničivou sílu ukázal hlavně východně od New Orleans, městu samotnému se stalo osudným protržení ochranných hrází.
Voda zaplavila skoro 80 procent města, v některých částech dosáhla až sedmi metrů. Když se začala přibližovat i k domovu Kaseddry Bahamové, rozhodla se rodina odejít do Superdomu, místní sportovní arény, která poskytla přístřeší dvěma desítkám tisíc obyvatel města, kteří neuposlechli výzvu k evakuaci (mnoho lidí na odjezd z města ani nemělo peníze a veřejných dopravních prostředků se prý pro všechny nedostávalo).
Pět let po hurikánu KatrinaV New Orleans chybí nemocnice i levné domy |
"Málem jsem se utopila, když jsem tam šla. Voda byla všude, měla jsem ji až po bradu a nemohla jsem plavat," vzpomínala po letech roztřeseně. Vrátila se tedy domů a z města uprchla až o dva dny později poté, co se situace ještě více zhoršila, a s rodinou proto vyzkoušeli jinou cestu. Zakotvila nakonec v Texasu, kde pak zůstala tři roky.
V New Orleans přišla o všechno. "Domácí vyházel naše věci, protože jsme se tam nedostali včas. Přišli jsme o nábytek i rodinné fotografie," vzpomínala.
Jedna z obětí Katriny v New Orleans. Odhaduje se, že řádění hurikánu si vyžádalo kolem 1 800 životů. (1. září 2005)
Nyní je už spokojená, má hezké bydlení i práci. Jen se jí někdy vrací noční můra a ve snu se ocitá ve vodě. "Asi půl roku po Katrině jsem se trochu sesypala. Byla jsem v Houstonu v restauraci, když přišla bouře. Začalo pršet a vítr rozrazil dveře. V té chvíli jsem utekla do kuchyně," rozrušeně popisovala.
Nejvražednější hurikán
Katrina byla nejvražednějším hurikánem ve Spojených státech od roku 1928. Nejvíce obětí napočítali právě v Louisianě, kde leží i New Orleans, zemřelo tam přes 1 500 lidí. Následoval stát Mississippi, kde Katrina zabila přes dvě stě Američanů. Na 140 lidí se stále pohřešuje.
A o tehdejší zkáze hovoří ochotně téměř každý obyvatel New Orleans. Dramatické vzpomínky mají na hurikán snad všichni, byť ne každý z nich bojoval zrovna o život. Třeba Virginia Landová, která pracuje jako barmanka ve Francouzské čtvrti, krátce před Katrinou porodila, a nemohla proto odjet. Se svým přítelem zvolili úkryt v jednom z místních hotelů.
"Byla v něm větší šance hurikán přežít, než v domě" vysvětlila a popisovala, jak v noci slyšeli v ulicích střelbu. To když místní rabovali zavřené obchody. Někteří v nich hledali nejnutnější věci k přežití jako jídlo a vodu. Další brali, co viděli. "Radili nám tehdy v noci vůbec nechodit na balkon," popsala.
Aby měli základní informace o vývoji situace, poslouchali rádio. "Nešlo se dovolat na 911 (tísňová linka v USA, pozn. red.), a tak lidé telefonovali do rádia. Volala tam o pomoc i jedna žena, byla s dětmi v domě a nemohla utéct. A voda už byla vevnitř," líčila se slzami v očích barmanka.
Vnučka zemřela ve 4:30, matka ve 13:00Reportáž z místa, kde byla zkáza nejhorší |
Nelehko je ve vzpomínkách i řidiči Mariovi, který žil nedaleko hrází, jež se protrhly. Unikl včas, ale o dům kvůli vodě přišel. Nyní žije mimo centrum New Orleans. "Když projíždím kolem míst, která byla pod vodou, vše se mi to vrací," svěřil se.
Profesorku na fakultě psychologie místní univerzity Monicu A. Marseeovou silné prožívání vzpomínek na Katrinu příliš nepřekvapuje. "Nejsem ale odborník na posttraumatickou stresovou poruchu. Ovšem děti, které byly vystaveny hurikánu Katrina ve větší míře, mají nyní větší emocionální problémy," podotkla.
Voda se skrz protržené hráze valí z jezera Pontchartrain (vlevo). Poté, co opadla, se ukázala pravá zkáza (uprostřed). Rok po protržení hrází bylo místo stále neobydlené (vpravo)
New Orleans dosud není to, co bývalo. Byť v centru města se slavnou Francouzskou čtvrtí už moc stop po Katrině nezbylo, mimo střed nelze na devastaci nenarazit (jazzovou čtvrť uchránilo to, že leží výše než zbytek města).
V částech, kudy se prohnala voda z jezera Pontchartrain a městských odvodňovacích kanálů, dodnes ční mezi novou zástavbou prázdné zdevastované domy. Mnohé z nich mají na zdech - jako jakási razítka -poznámky záchranářů a členů národní gardy, kteří příbytky před pěti lety prohledávali a na zdi psali, kolik mrtvých zvířat nebo lidí v nich našli.
Pět let po Katrině. Jeden z osudných kanálů, jehož hráze nevydržely nápor vody (vlevo). Opravený dům (uprostřed). Opuštěný dům po Katrině, na kterém jsou stále nápisy záchranářů (vpravo).
Nejvíce je zkáza vidět ve čtvrti Lower Ninth Ward, kterou voda takřka smetla z povrchu zemského. Část okrsku působí jako město duchů, kde převládají prázdné pozemky, popřípadě z nich vyčnívají schody, které jako jediné katastrofu přežily.
Hrstka domů, které živel přestály, zůstala tak, jak je majitelé opustili. Mnohé ještě mají díry ve střechách, kudy se zoufalí lidé snažili před rychle přibývající vodou uniknout.
Ve městě dodnes chybí nemocnice, stěžují si obyvatelé New Orleans a upozorňují na fakt, jak po hurikánu podražily nájmy. A i když přesná čísla neexistují, odhaduje se, že tisíce lidí stále zůstávají v provizorních přístřešcích. Do města se vracejí jen pomalu: zatímco před Katrinou tam žilo více než 455 tisíc obyvatel, o rok později to bylo 208 tisíc. Letos úřady napočítaly asi 380 tisíc lidí.