Podle Petra, jednoho z bezdomovců, který o víkendu přišel přespat do centra ve Spytihněvově ulici, lidí bez přístřeší může být v metropoli ještě mnohem víc. "Znám kamarády, kteří přespávají ve sklepeních nebo větracích šachtách. Ti nikdy do Naděje nepřijdou a vlastně nikdo o nich neví," prohlašuje muž, který nechce prozradit celé jméno, protože známého bezdomovce prý žádný podnikatel nezaměstná.
Naděje, Armáda spásy a Městské centrum sociálních služeb a prevence se o zimní noclehárnu, která pracuje už třetí zimu, starají společně. Celkově tyto organizace spravují více než tři stovky lůžek pro lidi v sociální nouzi.
Je ovšem jasné, že to stále nestačí. Asi před měsícem jejich zástupci požádali o pomoc soukromé firmy. Pro zřízení dalších provizorních lůžek totiž chybějí vhodné prostory. "Žádnou konkrétní nabídku jsme zatím nedostali. Pokud ano, tak to nabízeli podnikavci, kteří na tom chtěli vydělat," konstatuje Krupa.
Kvůli nedostatku peněz však mohou sociální pracovníci připravit další krizová zimní lůžka jen v prostorech zapůjčených za symbolický poplatek. "Mohly by nám posloužit prázdné kanceláře nebo skladiště s možností vytápění," navrhoval již před zimními měsíci šéf Armády spásy Mike Stanett.
Jan Krupa z Naděje si myslí, že veřejnost před bezdomovci zavírá oči s tím, že se mají o sebe postarat sami. "Mnoho lidí má představu, že bezdomovec rovná se povaleč. Vždy to tak ale není. Spousta z nich střechu nad hlavou neztratí vlastní vinou," tvrdí Krupa. "Před nedávnem k nám přišel třicetiletý muž, který podepsal nějakou špatnou smlouvu a jeho firma zkrachovala. Nezůstala mu ani střecha nad hlavou," vylíčil jeden z osudů Krupa. Mluvčí pražské záchranné služby Jan Škoula před nedávnem řekl, že ročně v ulicích hlavního města zemřou řádově desítky bezdomovců. Ostatní přitom v zimě sužuje řada nemocí. "Klienti, již nás vyhledají, mají často omrzliny, angínu či kašel," popsal Krupa.
 Teplá polévka i postel znamenají v zimě pro bezdomovce mnoho. Mnozí však nemají ani to. (3. prosince 2000) |
