Že si Mirek Topolánek dokázal alespoň na jistou dobu získat zájem a přízeň domácích žurnalistů, je pochopitelné.
Po uhlazeném panu profesorovi přišel chlap, kterému příliš nevadí, když se o něm říká, že má gule, a to je přece něco. Jenže ono to dnes vypadá, že pan profesor měl pravdu, když psal cosi o falešném a prázdném Topolovi.
Topolánkovi jeho mediálně gulovitý rozjezd vydržel nečekaně dlouho, přihlédneme-li ke skutečnosti, že Topolánek od okamžiku své partajní intronizace nedělá nic jiného, než že opakuje cosi o Modré šanci a sem tam utrousí historicky citlivý a vhodný příměr. Už to tak asi bude – ti, kteří o svých gulích mluví nejhlasitěji, obvykle žádné nemají.
Jestli někdo ony příslovečné gule má, aspoň mediálně, pak je to premiér Paroubek. Je všude. Ke všemu se vyjádří, na všechno má názor, s každým se sejde, ale pořádně vlastně nikdo neví, co ten člověk dělá. Samozřejmě, je předsedou vlády, ale přiznejme si, že kromě zpackaného CzechTeku a vybírání ministra kultury za asistence široké kulturní veřejnosti počínaje Janem Krausem a konče včelkou Májou nemáme tušení, jak a kam Paroubek tuto zemi vede.
Deset měsíců před volbami se nestřetávají premiér a jeho stín, ale jejich mediální obrazy. Stín, tedy Mirek Topolánek, je až v trapné defenzivě.
Musí se setkávat s předsedkyní jakési podivné národovecké partaje, aby se vůbec dostal do novin, a ještě za to dostane po hlavě komentátorským kartáčem.
Jiří Paroubek se nechal slyšet, že Topolánka semele jako kafemlejnek.
To bylo tenkrát smíchu – a hleďme, Paroubek mele a mele a mele. Jeden o něj na stránkách novin zrovna zakopává. A Mirek Topolánek? Do tištěných médií pronikají jeho občasné výlevy o vládě ztraceného času (nebo tak nějak, omlouvám se, ale pan Topolánek opakuje své fráze už tak dlouho, že se v tom snadno ztratí přehled) a nakonec, aby v novinách vůbec byl, musí si za otištění svých článků zaplatit.
Pro šéfa nejsilnější opoziční strany je to dost smutná bilance.
Když si Jiří Paroubek vyrazil na utkání Slavie s Anderlechtem, byly toho plné noviny. Když se Topolánek sešel s Georgem Bushem, pes po tom neštěkl. Na druhou stranu je to tak asi lepší, protože elaborát, který o tomto setkání Topolánek osobně napsal, by byl tou pravou vodou na Paroubkův mlýn. Napsat, že "je nutné vidět černobíle", toho je schopna skutečně jen pozoruhodná osobnost.
Ono to teď vypadá, že si dělám šoufky z Mirka Topolánka, ale tak to není. Jen se chci pozastavit nad tím, že v mediální době je možné, aby předsedu nejsilnější opoziční strany jeho poradci a komunikační mágové nechali dělat si takovou ostudu. Jen s protievropským přístupem, nocí dlouhých nožů a Modrou šancí soka, jakým je rozjetý parní válec jménem Paroubek, nelze zastavit, natožpak porazit. Nebylo by načase, aby si to ODS uvědomila? Abych použil slovníku pana stínového premiéra: mediální politice ODS by prospěla noc dlouhých nožů.
Vlastně by to měla být noc zatraceně dlouhých nožů.
