I ČSSD pochopila - přesněji řečeno razancí ODS byla donucena pochopit - že lidé platí daně opravdu neradi.
Potíž je jinde: lidé platí sice státu neradi, ale od státu rádi dostávají. Jeden průzkum sice nyní tvrdí, že si našinci přejí snížení daní i za cenu nižších sociálních dávek, ale s takovými výsledky je třeba zacházet opatrně. Stačí do éteru kupříkladu zvolat "dvacetikorunu za recept" a ozvěna opáčí "nikdy!".
Určitě je nyní svůdné vyhledávat si tabulky, které porovnávají daňové výhody slibované ODS i ČSSD. Lidový dům víc nadbíhá lidem s nižšími příjmy, pro vysoce kvalifikované je dobrá Topolánkova modrá.
Sociální demokraté dál prohlubují daňovou nerovnost mezi lidmi s vyššími a nižšími příjmy, ODS je spravedlivější, netrestá úspěšné, kteří obézní stát vykrmují nejvydatněji. Na tom však není nic nového.
Člověk by se měl rozhodovat i jinak než jen podle stokorunové odchylky ve svém daňovém přiznání. Otázka zní: kde ti daňoví ulevovači utáhnou zadluženému státu opasek, kde ušetří!?
Sociální demokraté si nedělají vrásky. Snižují daně na sekyru. Ministr Sobotka marně žádá vládu (ještě před snížením daní, které ubere státu až 20 miliard!), aby jen v příštím rozpočtu uspořila třicet miliard. Vláda naopak schválila další výdaje: skoro miliardové pastelkovné a mnohamiliardový příspěvek ztrátovému zdravotnictví.
Snižování daní a la ČSSD je z tohoto pohledu jen marnotratnou vějičkou. Lidé si snížení berní zaplatí při splácení rostoucího státního dluhu.
Pravice si zakládá na pověsti rozumného hospodáře. Pane Topolánku, zde je vaše mo(u)drá šance trumfnout sociální demokraty: kde přesně ušetří ODS "svých" 50 vypadlých miliard?
