A jinak? Ačkoli by i každý z nás zlevnění přivítal, není premiér tak úplně "mimo".
Nejprve fakta: kdyby tu daně na benzin nebyly, mohli bychom najet dvakrát tolik kilometrů. Stát si totiž z ceny benzinu bere zhruba polovinu (fixní spotřební daň plus 19 procent DPH).
Zdražení znamená pro státní kasu na "dépéháčku" přilepšení a pro vládu příslib, že před volbami rozdá víc. V evropském kontextu je nicméně lačnost českého státu ve zdanění pohonných hmot ještě střídmá.
Z Marsu nespadla ani vládní námitka, že snížení daně by pohltily marže prodejců a nám řidičům by u pump stejně nezlevnili.
Nejen vláda má v paměti příklad restaurací: až do roku 2000 měly 22procentní DPH. Když pak kleslo na zvýhodněných pět procent, stejně pro zákazníky nezlevnily.
Proč by se v kapitalismu měli podnikatelé v benzinu chovat jinak než podnikatelé v pohostinství - pokud by lidé kupovali benzin dál jako dosud?!
A konečně: současně s benzinem se nám zdražuje o deset procent elektřina a o 17 procent plyn. Proč nikdo nevolá po snížení daně u tohoto typu "krve" ekonomiky? Třeba po vytvoření třetí sazby DPH?
Drahý benzin může mít i dobrý vedlejší efekt - popožene státy a firmy, aby intenzivněji bádaly nad jinými zdroji energií.
Vyčkávání vlády tedy není nelogické. Nikdo dnes neví, jak se už zítra trh zachová, zda se cena benzinu u nás vrátí pod třicet, nebo se ve vysoké "nadmořské výšce" usadí.
Pokud se tam trvale usadí, bude čas na snížení daně. Paroubkovy sociální kompenzace jsou totiž nákladným, byrokratickým a nespravedlivým řešením.
I vláda ČSSD by pak přece musela uznat, že jsou to lidé a podniky, kdo živí stát, nikoli naopak.
