Navzdory tomu, že byl holandský odboj všeobecně považován za mužskou záležitost, Freddie Oversteegenová je zářným příkladem toho, že také ženy se postavily německým okupantům i vlastním kolaborantům se zbraní v ruce. Společně se svou o dva roky starší sestrou Truus a proslulou rudovlasou bojovnicí Hannie Schaftovou odpalovaly dynamitem železnice i mosty, za jízdy na kole střílely nacisty nebo pomáhaly s pašováním a ukrýváním židovských dětí.
Při nejodvážnějších operacích mladé odbojářky sváděly příslušníky SS a zvaly je na romantické procházky do lesa, kde měly za úkol je zlikvidovat. „Musely jsme to udělat. Bylo to nezbytné zlo, zabít ty, kteří zradili dobré lidi,” vyprávěla podle deníku The Washington Post. Na otázku, kolik lidí v odboji zabila, nikdy neodpověděla. „Na to by se vojáků neměl nikdo ptát,” vysvětlovala.
Freddie Oversteegenová, poslední zbývající členka slavného nizozemského ženského odboje, zemřela 5. září ve věku 92 let. Poslední léta svého života strávila v pečovatelském domě ve městě Driehus a podle předsedy Národní nadace Hannie Schaftové, Jeroena Pliestera, podlehla infarktu.
Zmíněnou nadaci založila Freddina sestra v roce 1996 jako vzpomínku na jejich slavnější spolubojovnici Schaftovou, kterou nacisté zajali a popravili pouze několik týdnů před koncem druhé světové války. „Schaftová se stala národním symbolem ženského odboje,” přibližuje Pliester osud ženy, jejíž příběh se učí děti napříč Nizozemskem.
Začalo to letáky, pokračovalo odpalováním mostů a železnice
Oversteegenová, celým jménem Freddie Nanda Oversteegenová, se narodila 6. září 1925 ve vesničce Schoten u města Haarlem na severu Nizozemska. Ve svých rozhovorech s antropologem Ellisem Jonkerem v roce 2014 často vzpomínala na obtížné dětství. Navzdory tomu, že její rodina žila v chudobě, podle odbojářky často poskytovala útočiště židovským uprchlíkům z Německa či Amsterdamu.
Přežil čtyři koncentráky i britský nálet, nakonec se dožil 92 let |
Poté co v květnu 1940 vtrhli němečtí okupanti do Nizozemska, se ale všichni Židé kvůli politické aktivitě rodiny přestěhovali jinam. „Všichni byli deportováni do nacistických táborů a zavražděni,” vzpomínala Oversteegenová. „Nikdy jsme o nich znovu neslyšeli. Pořád jsem se s tím nevyrovnala,” dodala.
Oversteegenová a její sestra odstartovaly svou kariéru u odboje roznášením letáků či vylepováním protinacistických plakátů. Jejich úsilí zaujalo vůdce podzemní Rady odporu Franse van der Wiela, který je pozval do své skupiny. „Až později jsme se dozvěděly, že máme odpalovat mosty a železnice a střílet nacisty. Ale udělaly jsme to,” vzpomínala Oversteegenová na začátky v odboji.
Podle její sestry Truus to byla právě Freddie, která jako první zabila člověka. „Bylo to tragické a velmi těžké, plakaly jsme. Cítily jsme, že se to k nám nehodí, ale nehodí se to k nikomu, pokud nejste zločinec,” vzpomínala. Truus Oversteegenová po válce působila jako umělkyně a spisovatelka, zemřela v roce 2016.
Dva roky předtím nizozemský premiér Mark Rutte oběma sestrám udělil Mobilizační válečný kříž za jejich zásluhy v průběhu války. Ačkoli byla válečná zkušenost pro Freddie Oversteegenovou celoživotním zdrojem pýchy i bolesti, svého rozhodnutí podle svých slov nikdy nelitovala.
