Hilar považuje počínání Nizozemky za "lstivou loupež". Své tvrzení opírá především o matčin rukopis, který mu zanechala před svou smrtí v roce 1996.
Evžen Hilar vydal knihu vlastním nákladem
Kniha vyšla nejdříve v nizozemštině. Hilar srovnal její německý překlad s matčiným rukopisem psaným v češtině. "Naprosto se shoduje," argumentuje.
Diekmannová však opakovaně uvádí, že autorkou většiny knihy je ona. Pouze se prý inspirovala vyprávěním a zápisky Hilarové. Podle jejího syna však spisovatelka své výroky nepodložila jediným důkazem.
Dvě spisovatelky
Narodila se v roce 1928. Působila jako novinářka a spisovatelka. Publikovala přibližně 60 knih. Psala publikace pro děti, poezii, povídky i aforismy. Zemřela v roce 1996.
Narodila se v roce 1925. V Nizozemsku patří k nejuznávanějším autorům knih pro děti a mládež, napsala jich zhruba 80. Zdroj: Wikipedie |
"Máma z toho byla nešťastná, trápilo jí to. Jsem hluboce přesvědčený, že jí to ukouslo kus života," uvádí k autorskému sporu Hilar.
Miep si to nepřivlastňuje, tvrdí překladatelka
Kniha čerpá z deníku, který si Hilarová, po matce Židovka, vedla v terezínském ghettu v letech 1943 až 1945. Popisují se v ní zážitky dospívající dívky.
Příběh se dočkal vydání až o několik desítek let později. V 70. letech vyprávění Hilarové zaujme Diekmannovou a obě autorky se dohodnou na jeho publikaci. Kniha vychází v Nizozemsku v roce 1980 a stává se velmi populární. Získává i několik mezinárodních cen. "Vycházelo to jako na běžícím pásu. Stala se z toho i doporučená četba ve škole," popisuje Olga Krijtová, která knihu přeložila z češtiny do nizozemštiny.
Hilarová, s kterou se překladatelka přátelila, byla prý zprvu vděčná, že kniha vůbec mohla vyjít. "Pak ale odjela do Holandska přebírat cenu, přijela rozhořčená a zklamaná, že nebyla dost oceněná," vybavuje si Krijtová. Česká spisovatelka namítala, že nevěděla, že Diekmannová bude uvedená jako spoluautorka. S pomocí právníka se to marně pokoušela změnit.
Krijtová souhlasí, že hlavní autorkou příběhu je Hilarová. Podíl Diekmannové podle ní spočíval především v úpravě textu, aby byl čtivější.
"Miep je zkušená autorka, ona to vyšperkovala. Nikdy si to ale nepřivlastňovala. Holandské a české vydání se shoduje, místy se ale velmi liší," říká překladatelka, která má i s nizozemskou spisovatelkou přátelské vztahy a dodnes si například telefonují.
Srovnání stejné pasáže z českého vydání a z německého překladu nizozemského vydání
Spor ji mrzí. "Chápu, že syn hájí svou maminku. Začalo to ale být nechutné," reaguje na Hilarovy četné expresivní výroky uvedené na internetových stránkách, na nichž informuje o svém sporu.
S případem nepohnul PEN klub ani Obec spisovatelů
Hilar se stejně jako matka rozhodl věc řešit soudní cestou. "Je to plagiátorství, proto jsem podal trestní oznámení. Státní zastupitelství se ale v roce 2009 vyjádřilo, že to řešit nebude a odkázalo mě na občansko-právní spor. Ten ale trvá léta, navíc na to nemám peníze," tvrdí.
Hilar také uvádí, že smlouva podepsaná na konci 70. let mluvila o jednom vydání a jednom dotisku, a že z dalších vydání jeho rodina nedostala honorář. To ale Krijtová odmítá. "Všechno se dělilo fifty fifty a týkalo se to všech vydání," oponuje.
Syn rovněž upozorňuje, že v novějších vydáních už jméno jeho matky zcela schází. Z nizozemských webových stránek je však patrné, že na obálce jsou zmíněné obě ženy.
Na přání své matky se ucházel o pomoc u Obce spisovatelů. Neúspěšně. Nepochodil ani u PEN klubu. "Asi před dvěma lety jsme se tím zabývali, ale zjistili jsme, že to z naší strany není řešitelné. Zkoušeli jsme to i přes mezinárodní PEN klub, autorství ale nešlo prokázat," říká tajemnice české pobočky Libuše Ludvíková.
Hilar vydal věrnou kopii rukopisu své matky, včetně jejích oprav a poznámek, v nákladu sto kusů. Posléze se měla kniha dočkat před loňskými Vánocemi i regulérního vydání, nakonec ale z tohoto záměru sešlo.
