"To by ale myslím bylo až příliš," zareagoval na to tehdy 25. dubna 1972 Kissinger svým tichým barytonem. "Jaderná bomba - to je to, co vám vadí?" zeptal se ho prezident a pak záležitost uzavřel. "Jen jsem po vás chtěl, abyste přemýšlel velkoryse."
To je podle agentury AP jen malý úryvek z tisíců hodin magnetofonových nahrávek z Nixonova Bílého domu, které ve čtvrtek po 30 letech uvolnil pro veřejnost americký Národní archiv. Poprvé se tak historici mohou seznámit s pověstnými Nixonovými páskami, jejichž obsah týkající se skandálu Watergate a Nixonovy role v něm nakonec vedl k tomu, že prezident v srpnu 1974 svůj druhý mandát v úřadu raději ukončil rezignací.
Richard Nixon nakonec atomovou bombu proti Vietnamu nepoužil. Mnozí američtí historici se domnívají, že Nixon své poznámky o pumě ani nemyslel vážně. "Bylo to politicky nepřijatelné," citovala agentura AP historika vietnamské války Stanleye Karnowa. "I když o tom mluvil, neznamená to, že to byla skutečná volba."
Téma Vietnamu a války se na nově uvolněných páskách objevuje často. Například v květnu 1972 Nixon připomíná Kissingerovi, že oběti civilistů jsou nešťastným doprovodem všech válek. "To jediné, v čem se neshodneme... je bombardování," říká mu Nixon. "Vy se tak zatraceně staráte o ty civilisty a mně je to fuk. To mě nezajímá." "O ty civilisty se starám, protože nechci, aby se svět zmobilizoval proti vám, že jste řezník," odpověděl prezidentovi Kissinger.
"Můžeme to udělat, aniž bychom zabíjeli civilisty." Na Nixonův záměr shodit během války atomovou bombu na Vietnam včera reagovala i vietnamská vláda. "Je to jen další důkaz neobyčejné krutosti některých jestřábů v tehdejší americké vládě," prohlásila mluvčí vietnamského ministerstva zahraničí.
Podle nahrávek Nixon pochyboval i o pravosti zřejmě nejznámější fotografie z vietnamské války - na snímku agentury AP je zachycena nahá devítiletá dívenka Kim Phuc prchající po silnici před napalmovým útokem v Jižním Vietnamu. "Docela by mě zajímalo, jestli to je podvrh," prohlásil prezident 12. června 1972, když uviděl snímek. "Dost možná," reagoval na to jeho šéf štábu H. R. Haldeman.
Nově uvolněné pásky také ukazují, že Nixon se neštítil žádného způsobu, jak zlikvidovat své politické konkurenty v boji o Bílý dům. Když v květnu 1972 atentátník Arthur Bremer těžce zranil guvernéra George Wallace, navrhl Nixon svým spolupracovníkům, aby prohlásili, že Bremer je stoupenec demokratů George McGoverna a Edwarda Kennedyho. Oba politici se v listopadu 1972 společně s Nixonem ucházeli o Bílý dům.
Záznamy budou ještě dlouho poutat pozornost historiků a odhalovat bílá místa nedávné minulosti USA a roli kontroverzního Richarda Nixona v ní. Když exprezident v roce 1994 zemřel, vzpomínali na něj Američané nejenom kvůli Watergatu, nýbrž i díky pootevření dveří k Číně a k Moskvě.
