„Když musíte spát s neznámými muži za peníze, je to hrozné, není to důstojná práce, je to nechutné,“ svěřuje šestačtyřicetiletá Concepción Jarquinová, které všichni říkají Cony. „Ale je to způsob, jak dát našim dětem najíst,“ dodává.
V rámci této neobvyklé iniciativy, s níž přišla Asociace sexuálních pracovnic Girasoles, se díky kurzům zaštítěným právníky Nejvyššího soudu zdarma naučí právní předpisy vztahující se k jejímu povolání. „Jsme zvyklé bojovat a usilovat o to, abychom zajistily rodině obživu. Máme však také svá práva,“ vysvětluje prezidentka asociace Maria Davilová.
V této středoamerické zemi je na 14 tisíc prostitutek, většina z nich nemá zdravotní pojištění a jejich zákazníci s nimi často špatně zacházejí. Pokud je nediskriminuje policie, napadají je nebo dokonce znásilňují kriminální živly. Aby uživila své dvě děti a tři vnuky, musela Cony podle svých slov spát s rolníky, úředníky, studenty, pastevci, politiky a dokonce i s knězi.
Znásilnění prostituce
Ve své skromné chatrči v horském městečku Matagalpa na severu země vypráví Cony o tom, jak těžký život měla už od dětství. V šesti letech ji znásilnil jeden ze sousedů a ona pak utekla z domova i ze školy. Pracovala v obchodech a hotelích, kde byla sexuálně obtěžována. Poté se stala prostitutkou pohybující se v barech v Matagalpě, Managui a dalších městech. Naučila se přežívat v nepřátelském prostředí a myslí si, že jí tyto zkušenosti pomohou, aby dokázala jiným radit, jak se mají bránit.
Šestatřicetiletá Alondra si rovněž vytrpěla své. „Dvakrát mě znásilnili, jednou to byla desetičlenná zločinecká banda v Managui,“ uvádí Alondra, která uklízí v domácnostech a ve volném čase provozuje prostituci. Tato svobodná matka tří dětí rovněž dochází na kurzy práva. „Teď cítím, že budu silnější a že budu moci pomáhat jiným,“ říká.
„Jsem hrdá, že jsem sexuální pracovnice,“ tvrdí pětatřicetiletá Yesenia Alstonová. Kurzy jsou podle ní příležitostí, jak podpořit kolegyně. „Učíme se bránit svá práva,“ říká.
Cesta za smírčím dozorcem
V jednom sále Nejvyššího soudu skládá Cony ve skromných, ale elegantních šatech přísahu, aby se mohla stát smírčím rozhodcem. Tento úřad není finančně ohodnocen a v Nikaragui ho vykonává 4300 lidí. Jejím úkolem bude řešit dohodou menší konflikty ve své čtvrti, jako jsou spory mezi sousedy, některé případy násilí v rodinách či spory o půjčky mezi soukromými osobami. V obtížnějších případech bude pomáhat obětem v kontaktu s různými asociacemi či policií.
Cony vypráví, že v její čtvrti jsou rodinné konflikty a spory mezi sousedy na denním pořádku. Většina obyvatel žije namačkána na sebe v ubohých chatrčích, kde není zavedena voda. Do lokality přijíždí každý druhý den kamion s vodou, která se místním prodává.
Díky kurzům se 60 prostitutek naučí základy práva, normy zákona o rodině a zákony týkající se obchodu s lidmi a násilí páchaného na ženách. Vzdělávání má trvat rok.
