Věděli jste, že váš otec zachránil děti z Československa, nebo to tajil?
Ne, to nebylo žádné tajemství, věděli jsme o tom. Kufr s dokumenty byl nahoře na půdě. Příběh se podařilo zveřejnit, až když se našel někdo, komu to přišlo dost zajímavé na článek v novinách a pořad v televizi.
Jak se pak změnil život Wintonovy rodiny?
Já už jsem byla dospělá, když se v roce 1988 ten příběh zveřejnil. Můj život to nezměnilo, ale život mých rodičů určitě ano.
Tady v Česku zná Wintonovo jméno snad každý. Je v Británii také tak populární?
Lidé tady v Británii ten příběh neznají tolik jako v Česku. Trochu víc se o Nicholasi Wintonovi mluvilo, když byl v roce 2003 povýšen do šlechtického stavu, ale stejně tady není tak známý jako u vás.
Nicholas WintonZEMAN: V říjnu mu dám Řád Bílého lva REAKCE: Dejte mu ho hned, do Prahy nepřiletí NAROZENINY: Wintonovi je 105 let KAMPA: Výstava fotek o Wintonových vlacích LADY MILENA: Svým příběhem rozplakala RUTH: Cizí paní mi dala ve vlaku batole a lahev s mlékem |
Co říká Sir Nicholas na to, že ho chce ocenit prezident Zeman?
Je to pro mého otce samozřejmě velká čest, že dostane nejvyšší cenu, jakou může český prezident udělit. Myslím, že když mu to řekli, byl stejně ohromen jako v roce 1998, když jej prezident Václav Havel vyznamenal řádem T. G. Masaryka.
Dostal už několik řádů a významných cen, těší ho to ještě?
On si při těch příležitostech užívá hlavně setkání s lidmi a především "jeho dětmi". To je pro něj důležitější než samotné předávání ceny.
Ke 104. narozeninám dostal váš otec let malou cessnou a nesmírně si ho užil, dokonce sám pilotoval. Co by ho vlastně v současné době potěšilo nejvíc?
Kdyby viděl, že se lidé a zvlášť politici chovají eticky a čestně a pokoušejí se řešit problémy, které dnes sužují svět.
Co si myslí o kampani českých studentů, kteří už sebrali čtvrt milionu podpisů pod petici Nobelova cena za mír pro Nicholase Wintona?
Je to úžasné, jak příběh mého otce oslovil tolik dětí a mladých lidí a že je to inspiruje ke konání dobrých skutků a pozitivních věcí třeba v jejich okolí. Kampaň ohledně Nobelovy ceny za mír považujeme za symbol té inspirace.
Vašemu otci bylo minulý týden 105 let. Je dlouhověkost ve vaší rodině obvyklá?
Táta je nejdéle žijící člověk v naší rodině, kam sahá paměť. Jeho matka se dožila osmdesátky a jeho otec jen padesátky.
A z jakého dárku měl největší radost?
Z velké oslavy se spoustou přátel a členů rodiny, se kterými si mohl povídat.
Jak se mu vlastně daří?
Co se zdraví týká, mívá lepší a horší dny. Vždyť je mu 105. Nejhůř je na tom s pohybem. Ale intelekt mu stále slouží, v tomto ohledu je poměrně čilý. Sleduje zprávy, zajímá ho světové dění a rád si povídá s přáteli i s členy rodiny, kteří ho pravidelně navštěvují. Když se cítí dobře, je rád, když ho vezmeme do jedné restaurace nedaleko jeho domu na oběd.
V souvislosti s udělením Řádu Bílého lva se v Česku ozvali kritici, ať prezident nečeká na říjen, ale udělí vyznamenání rovnou a do Londýna zaletí. Přiletí si váš otec pro vyznamenání?
Ještě jsme to neprobírali. Ale za poslední rok nejel dál než do Londýna, což je půl hodiny od jeho domu. Myslím, že delší cestování nezvládne, ani nocovat mimo domov.
Sir Nicholas je znám i svým smyslem pro humor. Režisér Matěj Mináč vyprávěl, jak se polekal, kdy po premiéře filmu Nickyho rodina Winton řekl, že jedna věc tam byla špatně. A pak suše dodal: já jsem byl v té době mnohem krásnější než ten herec, co mě představuje. Nepadl nějaký vtípek na účet českého prezidenta a plánovaného vyznamenání?
Nicky má ohromný smysl pro humor. Ale je to zdvořilý a velmi uctivý člověk. Takže z toho by si legraci nedělal. Má spíš rád slovní hříčky.
V souvislosti se svým příběhem často zdůrazňuje, že důležitá je budoucnost a to, co může udělat každý z nás. Co vám vštěpoval, když jste byla vy a váš bratr děti?
Vždy kladl důraz na čestnost, věrnost a dobré vychování. A nabádal nás, ať děláme dobré skutky.
Nicholas WintonJako britský makléř v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí z Československa před nacisty. V osmi vlacích je odvezl do Londýna a našel jim náhradní rodiny. Poslední vlak s 250 dětmi nacisté zadrželi, protože krátce před jeho vypravením vypukla válka. Žádné z dětí v tomto vlaku válku nepřežilo. O jeho činu se nemluvilo. Až v roce 1988 to zaujalo britskou historičku Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s "jeho dětmi" v pořadu televize BBC That’s Life (Takový je život). Pozornost veřejnosti se k němu upřela až po dalších deseti letech, když jeho příběh znovu připomněl režisér Matej Mináč ve filmu Všichni moji blízcí (1999), a později i dokument Síla lidskosti – Nicholas Winton (2002). O životě Nicholase Wintona napsala jeho dcera Barbara knihu nazvanou If it´s not impossible. Titul biografie odkazuje na Wintonovo motto: "Jestliže něco není nemožné, musí být způsob, jak to udělat." České vydání připravuje nakladatelství Argo a mělo by vyjít letos do konce listopadu.  |
Nicholas Winton a jeho obdivuhodný život:
