V naší sluneční soustavě existují dva pásy asteroidů čili planetek. Mezi Marsem a Jupiterem jich krouží na 40-50 tisíc a za drahou Neptunu se rozkládá mnohem menší pás původně nazývaný Kuiperův. V této vzdálenější oblasti obíhají některá tělesa po dráze podobné planetě Pluto - proto se jim říká plutina, v jednotném čísle plutino. V nedávné době tam astronomové objevili dosud největší objekt: má průměr okolo 600 kilometrů.
Pásmo asteroidů mezi Marsem a Jupiterem známe dávno. O obdobném prstenci za Neptunem začal uvažovat holandskoamerický astronom Gerard Kuiper v roce 1951. Až po čtyřech desetiletích objevili David C. Jewitt a Jane X. Luu z Havajské univerzity první takový objekt o průměru asi 450 km, který označili jako 1992 QB1.
Plutík - druhá největší planetka
Od té doby jich hvězdáři našli několik desítek. Zajímavou kategorií jsou plutina, kterých je podle deníku New York Times na sedmdesát. A nyní se podařilo najít největší z nich, které se označuje jako 2000 EB173. Toto těleso, pro které se mezi tuzemskými astronomy vžil název Plutík, zaregistroval jako první americko-venezuelský tým na observatoři CIDA v Meridě na Llano del Hato ve Venezuele pomocí jednometrového dalekohledu, vybaveného elektronickým detektorem CCD. Ovšem potom bylo zapotřebí zpřesnit parametry jeho dráhy. "Na observatoři na Kleti jsme toto těleso sledovali od 3. do 7. června jako první po venezuelské pozorovací řadě," říká Jana Tichá, která zmíněné pracoviště vede. "Použili jsme k tomu zrcadlový dalekohled 57 cm s CCD. Přesné polohy, které jsme změřili, byly zařazeny do databáze mezinárodního centra pro sledování planetek, sídlícího na Harvard-Smithsonianské observatoři v Massachusetts." Planetka 2000 EB173 má průměr asi 600 km, tedy čtvrtinu Pluta. "Touto velikostí se může srovnávat ještě se čtyřmi dalšími tělesy za Neptunem," pokračuje Jana Tichá. "Jeho povrch se jeví načervenalý, jak je u těles tohoto typu obvyklé. Obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jednou asi za 244 let." Plutík je tedy po Ceresu, který létá v pásmu mezi Marsem a Jupiterem a má průměr asi 900 km, druhou největší známou planetkou. "Je to největší a nejjasnější objekt, který jsme za Neptunem dosud viděli," uvedl Charles Baltay z Yaleské univerzity, jenž vedl pozorování. "Domníváme se, že tam létá od zformování sluneční soustavy. Proto obsahuje zárodečný materiál a je tak jasný, že můžeme zkoumat jeho detaily."
Je Pluto opravdu planetou?
Objev Plutíka znovu rozvířil diskusi astronomů o tom, jestli má Pluto, objevené v roce 1930 astronomem Clydem Tombaughem, právo být nazýváno planetou. Vždyť se svým charakterem od plutin vlastně vůbec neliší. "Kdybychom na Pluto přišli nyní," tvrdí zástupce ředitele Centra planetek Mezinárodní astronomické unie Gareth Williams z Massachusetts, "rozhodně bychom ho zařadili mezi planetky." Jeho šéf Brian Marsden je ještě kategoričtější: "Pluto je největší plutino." Vzniká otázka, jaký je rozdíl mezi planetami a planetkami čili asteroidy. Planetky jsou nejspíš stavebním materiálem, z něhož se formovaly planety, ale který zůstal z nějakého důvodu nevyužitý anebo se po nějaké době další utváření planet z nich zastavilo. Naopak planety potom procházely dalším rozsáhlým vývojem. Tyhle procesy stvoření naší soustavy probíhaly před necelými pěti miliardami lety. Donedávna astronomové pátrali po možné desáté planetě. Marně - žádné stopy po ní nenašli. Teď se situace obrátila - začínají uvažovat, jestli naše soustava neobsahuje jenom osm planet.
Pásmo asteroidů mezi Marsem a Jupiterem známe dávno. O obdobném prstenci za Neptunem začal uvažovat holandskoamerický astronom Gerard Kuiper v roce 1951. Až po čtyřech desetiletích objevili David C. Jewitt a Jane X. Luu z Havajské univerzity první takový objekt o průměru asi 450 km, který označili jako 1992 QB1.
Plutík - druhá největší planetka
Od té doby jich hvězdáři našli několik desítek. Zajímavou kategorií jsou plutina, kterých je podle deníku New York Times na sedmdesát. A nyní se podařilo najít největší z nich, které se označuje jako 2000 EB173. Toto těleso, pro které se mezi tuzemskými astronomy vžil název Plutík, zaregistroval jako první americko-venezuelský tým na observatoři CIDA v Meridě na Llano del Hato ve Venezuele pomocí jednometrového dalekohledu, vybaveného elektronickým detektorem CCD. Ovšem potom bylo zapotřebí zpřesnit parametry jeho dráhy. "Na observatoři na Kleti jsme toto těleso sledovali od 3. do 7. června jako první po venezuelské pozorovací řadě," říká Jana Tichá, která zmíněné pracoviště vede. "Použili jsme k tomu zrcadlový dalekohled 57 cm s CCD. Přesné polohy, které jsme změřili, byly zařazeny do databáze mezinárodního centra pro sledování planetek, sídlícího na Harvard-Smithsonianské observatoři v Massachusetts." Planetka 2000 EB173 má průměr asi 600 km, tedy čtvrtinu Pluta. "Touto velikostí se může srovnávat ještě se čtyřmi dalšími tělesy za Neptunem," pokračuje Jana Tichá. "Jeho povrch se jeví načervenalý, jak je u těles tohoto typu obvyklé. Obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jednou asi za 244 let." Plutík je tedy po Ceresu, který létá v pásmu mezi Marsem a Jupiterem a má průměr asi 900 km, druhou největší známou planetkou. "Je to největší a nejjasnější objekt, který jsme za Neptunem dosud viděli," uvedl Charles Baltay z Yaleské univerzity, jenž vedl pozorování. "Domníváme se, že tam létá od zformování sluneční soustavy. Proto obsahuje zárodečný materiál a je tak jasný, že můžeme zkoumat jeho detaily."
Je Pluto opravdu planetou?
Objev Plutíka znovu rozvířil diskusi astronomů o tom, jestli má Pluto, objevené v roce 1930 astronomem Clydem Tombaughem, právo být nazýváno planetou. Vždyť se svým charakterem od plutin vlastně vůbec neliší. "Kdybychom na Pluto přišli nyní," tvrdí zástupce ředitele Centra planetek Mezinárodní astronomické unie Gareth Williams z Massachusetts, "rozhodně bychom ho zařadili mezi planetky." Jeho šéf Brian Marsden je ještě kategoričtější: "Pluto je největší plutino." Vzniká otázka, jaký je rozdíl mezi planetami a planetkami čili asteroidy. Planetky jsou nejspíš stavebním materiálem, z něhož se formovaly planety, ale který zůstal z nějakého důvodu nevyužitý anebo se po nějaké době další utváření planet z nich zastavilo. Naopak planety potom procházely dalším rozsáhlým vývojem. Tyhle procesy stvoření naší soustavy probíhaly před necelými pěti miliardami lety. Donedávna astronomové pátrali po možné desáté planetě. Marně - žádné stopy po ní nenašli. Teď se situace obrátila - začínají uvažovat, jestli naše soustava neobsahuje jenom osm planet.
