Dnes už se komunistů bát nemusí. Škromachův názor je však česky vrstevnatý: Bohumínské usnesení zabraňuje spolupráci s komunisty - ale jen při tvorbě koaliční vlády.
To teď nehrozí. Usnesení se tedy nemusí rušit. Spolupráci nic nebrání. Komunisté připomínají, že i nevládní koalice udělá v parlamentu většinu 111 hlasů.
Škromach vykružuje jazykové piruety. Protikomunistické usnesení se neruší a neplatí. Ale neběží o jazykolamy, nýbrž o otázku: S KSČM ano, či ne? Po logice věci k sobě patří.
Jsou si blízcí. Mají velký společný průnik programů a ideálů. Podle téže logiky jsou to nejbližší nepřátelé: rádi by se navzájem pozřeli. Sledujte jejich druh nadávek: stalinisté proti lokajům kapitalismu.
Špidla má na komunisty vědecký materiál, nepochybujme, že komunisté nasbírali na Špidlu materiálů ještě víc. Varují: Jednejte rychle, nebo nám dohody s vámi nebudou už stát za to.
Přeloženo: Až vás nebudeme potřebovat, půjdete, jako jste šli i tenkrát. Kdy vás nebudeme potřebovat? Až vás pozřeme.
ČSSD je na jednom z mnoha rozcestí. S komunisty dělaly by se levolevé vlády pěkně. Na sjezdu ČSSD tento víkend s tím jistě někdo přijde.
Dosavadní vládní koalice s převahou jednoho hlasu nemá dobré vyhlídky. Špidla je zásadový levý antikomunista. Možná jeden z mála v ČSSD.
Škromachovy piruety by z úst nevypustil. Až Škromach přinese věnem komunistické hlasy, vypustí to možná Špidlu.
Může si pak tiše říkat: Co je toto za zemi, kde ani čtyřicet let komunismu nám socialistům k prozření nepostačí?
Mít na levoboku komunisty je břímě. ČSSD je tam má. Vládnout s nimi sotva může. Bez nich také tak. Říkejme tomu Bohumínský paradox.
