Newyorské metro je přecpané i v moři

Pro vysloužilé vozy newyorského metra, kdyby měly duši, by to mohlo vypadat jako příjemné místo posledního odpočinku. V roce 2001 je totiž začaly úřady amerického státu Delaware shazovat do mělkého zálivu u ústí řeky Indian. Ale hluboce by se zmýlily.

Staré vagony newyorského metra končí na dně Atlantiku | foto: Reuters

Dnes jich je v podmořském útesu Red Bird pojmenovaném podle jejich označení, ještě když jezdily pod "hladinou" zemskou, přes sedm stovek.

A úřady s nimi mají skoro stejné problémy jako v newyorské podzemce - jsou přecpané a bují tu kriminalita.

Komu patří útesy?
Podmořskému životu se tu totiž mimořádně daří - ve vozech zbavených všech nebezpečných látek se zabydlely i ryby, které by jinak v takové mělčině nežily.

"Jsou v podstatě luxusním bydlištěm pro ryby," řekl v rozhovoru pro list New York Times Jeff Tinsman, šéf programu umělých útesů ve státě Delaware. A nad ryby se samozřejmě nastěhovali rybáři.

Zatímco v roce 1997 zavítalo do těchto končin zhruba 300 rybářských výprav, loni jich bylo už na deset tisíc. A napětí nad útesem stoupá.

Komerční rybářské lodě svým křižováním a neoznačenými sítěmi přivádějí k nepříčetnosti malé čluny s rekreačními rybáři a potápěči. Rostoucí nevraživost a časté konflikty teď vedly k tomu, že místní úřady požádaly federální, aby z této oblasti zcela vykázaly komerční rybolov.

. Jak to dělají v Praze

Staré vozy pražského metra nekončí na dně Vltavy. Devadesát procent z nich se po modernizaci vrací na koleje.
Zbylých 10 procent čeká ekologické sešrotování. Naposledy Dopravní podnik likvidoval nejstarší sovětské vozy před 10 lety. Několik si jich nechal jako muzejní exponáty.

Jedním z argumentů je, že komerční lovci vlastně využívají míst, jejichž vytvoření bylo financováno z nekomerčních zdrojů. Loni se lobbistům podařilo zabránit přijetí zákona, který by komerční lov u umělých útesů zakázal - zástupci rybářů a potápěčů doufají, že poslanci a senátoři se letos přikloní na jejich stranu.

Netýká se to zdaleka jen útesu Red Bird. Jen stát Delaware má u svých břehů 11 umělých útesů. A podobné problémy řeší nejen v Americe - umělé útesy nyní vyrůstají i v Evropě a Asii. Nedávno například v Thajsku shodili do moře 189 vysloužilých popelářských vozů.

Po celém světě jsou tisíce útesů složených z odpadu - od betonových panelů až po vyřazené železniční vagony. Přestože na první pohled musí při takovýchto zprávách vyskakovat ekologům na kůži pupínky, není tomu tak úplně. Ukázalo se totiž, že útesy ze "šrotu" se podmořskému životu mimořádně líbí.

Thajští odborníci například zjistili, že kolem umělých útesů v jejich zemi v současnosti žije 43 druhů ryb, zatímco předtím jich tu bylo jen 15 druhů.

Podobné jsou ostatně zkušenosti i s "umělými útesy" starými stovky let - troskami lodí ze všech možných výprav a válek. Umělé útesy tak mimo jiné i odlehčují přívalu potápěčů do oblastí s korálovými útesy. Ekologové spíše velice pečlivě sledují, zda na jejich vytváření nebyly používány toxické materiály.

A nemusí jít jen o materiál, z něhož jsou vyrobeny. Svědčí o tom varovný případ z USA. V sedmdesátých letech minulého století chtěly úřady na Floridě vytvořit umělý útes ze dvou milionů ojetých pneumatik. Akce měla pomoci ochránit ohrožené korálové útesy. Stal se však opak - pneumatiky se nepodařilo udržet pohromadě, ty se daly do pohybu a začaly korálové útesy devastovat.

"Stvořili jsme vražedný stroj," komentoval to William Nuckols, vládní koordinátor projektu, který dodneška řeší, jak alespoň část pneumatik z oceánu opět vytáhnout. Ale tak levné, jako bylo jejich svržení, to zdaleka není.