Trestní senát uznal Žáka vinným z porušování povinnosti při správě cizího majetku, ministerstvo financí však s požadavkem na náhradu škody odkázal na civilní řízení.
Obžaloba vinila Žáka také z toho, že záměrně zkresloval účetnictví fondu a nezanášel do něj všechny částky získané prodejem majetku. Zároveň prý nechal zbourat budovu, kterou měl naopak zrekonstruovat. V těchto dvou bodech však dnes soud bývalého likvidátora osvobodil.
Rozsudek není pravomocný, státní zástupkyně Marie Toťová se proti němu na místě odvolala. "Nesouhlasím s částí, ve které byl (Žák) obžaloby zproštěn," řekla po skončení jednání novinářům.
Žák: Nic jsem nespáchal
Pro bývalého likvidátora navrhovala dvouleté až tříleté vězení. Žákův advokát Jiří Matzner si ponechal lhůtu na odvolání. Žák, který od počátku vinu odmítá, se odmítl k prvoinstančnímu rozhodnutí vyjadřovat.
Fond dětí a mládeže vznikl v roce 1993 a převzal majetek někdejšího Socialistického svazu mládeže. Likvidátor fondu Pavel Žák podle žalobců v roce 2004 neoprávněně uzavřel 36 kupních smluv a za nevýhodné ceny prodal státní pozemky, rekreační objekty a další nemovitosti.
"Obžalovaný nepožadoval cenu v daném místě a čase obvyklou," prohlásil předseda senátu Karel Kudláček. Zároveň podle něj prodával majetek úzkému okruhu společností.
Bývalý likvidátor měl nemovitosti postupně převádět na různá sdružení dětí a mládeže. U soudu tvrdil, že podle zákona měl za úkol prodat do konce roku 2004 veškerý majetek fondu, který se nepodařilo bezúplatně převést na mládežnické organizace.
Prodat majetek prý bylo těžké
Podle trestního senátu však měl vyčkat na usnesení parlamentu. "Poté měl nechat majetek ocenit a požadovat tržní cenu," uvedl soudce. Zároveň měl u každého prodeje žádat o souhlas ministerstvo financí.
Likvidátor podle svých slov nezjišťoval, jaká byla tržní cena prodávaných nemovitostí, protože musel vypsat veřejnou soutěž. "Prodávalo se nejvyšší nabídce. S tržní cenou to nemělo nic společného," prohlásil již dříve Žák.
Nabídky firem byly podle něj nízké zejména proto, že o některé budovy a pozemky se v době prodeje vedly soudní spory o určení vlastnictví. Kupci tedy věděli, že o ně mohou ještě přijít. Zároveň byly ze strany některých obecních úřadů omezováni v tom, jak mohou nemovitosti využívat.
Hotely za hubičku
Hodnota nevýhodně prodaného majetku byla odhadována na téměř 253 milionů korun. Utržilo se však pouze kolem 37 milionů. Žák údajně prodal pod cenou například činžovní dům v pražských Vršovicích, hotel Belaria v Hradci na Moravicí, hotel Emauzy v Dobré Vodě na Českobudějovicku, pozemky ve Špindlerově Mlýně a Peci pod Sněžkou, rekreační areály na Slapech a u brněnské přehrady, dům na náměstí ve Znojmě známý jako Tip klub a další.
Soudce nepřiznal ministerstvu financí požadovanou náhradu škody proto, že instituce vede civilní spory s kupci. Snaží se dosáhnout neplatnosti smluv, což se jí podle Kudláčka již v mnoha případech podařilo.
"Soud by tak rozhodoval duplicitně," vysvětlil soudce s tím, že většina nemovitostí již patří zpět státu. Poměrně nízký trest pro Žáka pak odůvodnil především jeho bezúhonností. Bývalému likvidátorovi podle obžaloby hrozilo až osmileté vězení.
Osvobozující část rozsudku vysvětlil soudce tím, že žalované skutky nejsou trestnými činy. Žák podle něj sice neměl rozhodnout o demolici domu, který měl nechat opravit, ale nejednal nezákonně. Vzhledem k částce, kterou by rekonstrukce stála, pak státu nevznikla žádná škoda.
Špatné vedení účetnictví se podle Kudláčka nepodařilo soudu prokázat, protože znalkyně, která na něj dělala posudek, se nesnažila vyžádat si k němu veškeré podklady.
S Žákem byl původně obviněný také právník Ondřej Hanák, jehož kancelář měla podle likvidátora dohlížet na veřejné soutěže a zákonnost veškerých postupů. Žalobci však jeho stíhání po podané stížnosti zrušili.
