Je to pozoruhodná cesta, kterou stranické sjezdy hlavní levicové strany za posledních 12 let urazily.
Od oprýskané hradecké hospody Střelnice, kde byl v roce 1993 poprvé předsedou zvolen Miloš Zeman, přes opravdu autenticky proletářské prostředí severomoravského Bohumína, pražské Kongresové centrum až sem, do dvou obřích hi-tech pavilonů brněnského výstaviště, připomínajících svou rozlohou i útulností ruzyňské letiště po plánované dostavbě.
Mimochodem i cenami v místních bufetech.
Pár měsíců se mohlo zdát, že nepřekonatelnou laťku nasadila loni ve spořilovském Top hotelu ODS – zřejmě coby ukázku dopadů své rovné daně tu nabízela malé i velké pivo za rovnou cenu 30 korun.
Za tak "nelidských" podmínek by sjezd ČSSD vůbec nemohl probíhat – relativní láci piva kompenzují ostatní ceny. Zkušení političtí mazáci nestačí valit oči, když za dva chlebíčky zaplatili skoro stejně jako v parlamentní jídelně za menu s polévkou, salátem a zákuskem.
Rušné mezinárodní letiště tu nepřipomínají jen rozměry, vzdálenosti a ceny, ale i bezpečnostní manévry. I otrlý absolvent všemožných kongresů a sjezdů téměř s nostalgií vzpomíná dokonce i na otevřenost loňské komunistické akce v Českých Budějovicích.
Ani Grebeníčka a spol. však nenapadlo ohradit si červeným provazem prostory kuloárů (velikosti fotbalového hřiště) a pověřit zcela vážně se tvářící ochranku přísným kádrováním každého, kdo by se jen odvážil strčit nos do "zakázané zóny".
Novináři mají vstup zakázán, zřejmě aby tak snadno nezjistili, co si kdo z delegátů opravdu myslí.
Možná je v tom něco symbolického: naposledy prováděla takhle důkladnou obranu před vetřelci ODS na svém nervózním poděbradském kongresu v prosinci 1997.
Tehdy se to však dělo až čtrnáct dní po pádu Klausovy druhé vlády.