Hasan Abdal Rahmán, šéf nechvalně proslulého Vyšetřování státní bezpečnosti (SSI) připomínajícího východoněmeckou Stasi, Ahmád Ramzí, šéf Centrálních bezpečnostních sil (CSF), Adlí Fajjíd, šéf Veřejné bezpečnosti, Izmáíl Šér, jenž stál v čele Káhirského bezpečnostního direktoriátu (CSD), Usáma Júsef, ředitel Bezpečnostního direktoriátu v Gíze, ani Umar Faramawy, jenž měl pod palcem Bezpečnostní direktoriát 6. října, se podle soudu ničím neprovinili. Mubarakovi a Adlího advokáti se proti doživotním trestům odvolají a mnozí Egypťané jsou přesvědčeni, že oba někdejší vysocí egyptští představitelé dostanou nižší tresty.
Smutný vzkaz
Rozsudky vyslaly občanům jednoznačný vzkaz, který má vážné důsledky pro politický přerod země. Ze strany advokátů a rodin obětí se po jejich vyhlášení ozval spontánní křik: „Lidé chtějí očistu soudnictví.“
Mnoho Egypťanů – včetně vysoce postavených soudců – skutečně nepokládá soudnictví za nezávislou instituci. „Toto je velké profesní pochybení. Generálové měli dostat stejné doživotní tresty jako Mubarak,“ prohlásil Zakaria Abdel Azíz, někdejší zvolený šéf Soudcovského klubu. „Zabíjení trvalo mnoho dní a oni nikomu nenařídili, aby ho zastavil. Ministerstvo vnitra není jediná instituce, která by se měla očistit. Soudnictví to potřebuje také.“
Autoři grafiti na zdech v Egyptě rychle zareagovali na proces s Mubarakem (5. června 2012)
Rozsudky rozhodně posilují kulturu beztrestnosti uvnitř bezpečnostních služeb. SSI a její oddělení byly během celého třicetiletého Mubarakova vládnutí zodpovědné za mnoho případů porušování lidských práv, včetně hromadného mučení a zabíjení bez procesu. Když demonstranti vtrhli v březnu 2011 do sídla SSI a dalších guvernorátů, našli v každé budově mučírny a mučicí nástroje.
Nezákonná zadržování, únosy, mizení osob, systematické mučení, znásilňování a nelidské podmínky ve věznicích, to vše už od 80. let zaznamenávaly organizace za lidská práva a také hrstka egyptských soudů. Očištění šéfů SSI a CSF (instituce čítající 300 000 lidí, která fungovala jako úderná pěst Mubarakova režimu) po revoluci, kterou rozdmýchala právě policejní brutalita, přímo vedlo k obnovení protestů na náměstí Tahrír. „Buď získáme práva mučedníků, nebo zemřeme jako oni,“ skandovaly statisíce lidí na Tahríru i dalších egyptských náměstích. Okupační stávky připomínající osmnáctidenní období v lednu a únoru 2011, které ukončilo Mubarakovu vládu, již začaly.
Třetí důsledek rozsudků souvisí s posílením protireformní frakce uvnitř ministerstva vnitra. Na základě svého ročního zkoumání reformy egyptského bezpečnostního aparátu tvrdím, že tato frakce je již ze všech nejsilnější.
Chabá očista
Po revoluci se stal souboj různých frakcí na ministerstvu vnitra veřejnou záležitostí. „Musíme si zachránit tvář,“ prohlásil generál Abdel Latíf Badiny, náměstek ministra vnitra, kterého Adlí propustil. „Mnoho důstojníků a velitelů odmítlo mučit zadržené a stavělo se proti korupci, avšak potřebujeme revolučního prezidenta, která nám dá moc a očistí ministerstvo.“
Grafitti v Egyptě jako reakce na výsledek soudu s bývalým prezidentem Husním Mubarakem
Grafitti v Egyptě jako reakce na výsledek soudu s bývalým prezidentem Husním Mubarakem
Autoři grafiti na zdech v Egyptě rychle zareagovali na proces s Mubarakem (5. června 2012)
Badiny byl po revoluci opětovně jmenován do funkce, avšak po střetech mezi demonstranty a policií, které si v listopadu 2011 vyžádaly přes 40 životů, dostal důtku. „Prosazoval totiž dialog s demonstranty, zatímco Adlího muži si přáli tvrdé potlačení. Nakonec dosáhli svého,“ tvrdí major Ahmad Ragáb, mluvčí reformní Všeobecné koalice policistů (GCPO), která se snaží založit oficiální policejní syndikát a reformovat bezpečnostní složky podle nepolitického profesního klíče.
Rozsudky významně ovlivní i dva další procesy: schopnost revolučních sil mobilizovat se, a tím vyvinout tlak na vládnoucí Nejvyšší radu ozbrojených sil (SCAF), a prezidentské volby. Mezi cíle občanů protestujících na náměstí Tahrír a dalších proti rozsudkům patří mimo jiné očista soudnictví, zákon zakazující vysokým činitelům Mubarakova režimu zastávat po dobu deseti let politické posty, nové procesy s Adlího generály a odstoupení generálního prokurátora (kterého jmenoval Mubarak).
Demonstranti protestují na náměstí Tahrír v Káhiře(4. června 2012).
Rozdílné názory, krvavé šrámy
Objevují se také výzvy, byť zatím nesmělé, k větší jednotě před druhým kolem prezidentských voleb plánovaných na 16.-17. červen. Tyto výzvy mají široký záběr: od požadavků okamžitého předání moci koalici revolučních prezidentských kandidátů (třebaže mechanismus tohoto předání je nejasný) až po založení jednotné prezidentské fronty ve druhém kole voleb, kdy by se prezidentem stal Mohamed Morsí z Muslimského bratrstva a viceprezidenty levicový násirista Hamadín Sabáhí a liberální umírněný islamista Abdel Monejm Abúl Fotúh. Poslanci už tyto tři činitele vyzvali, aby přišli do parlamentu a jednali o vytvoření koalice.
Rozsudky pravděpodobně zvýší ve druhém kole prezidentských voleb podporu pro Morsího, který se v prvním kole dělil o hlasy islamistů se dvěma dalšími kandidáty. Pro Morsího bude navíc kvůli absenci jiných revolučních alternativ hlasovat i značná část neislamistických revolucionářů. Na náměstí Tahrír je běžně slyšet věta: „S Morsím máme rozdílné názory, ale s [Ahmadem] Šafíkem krvavé šrámy.“ Šafík je poslední premiér Mubarakova režimu a Morsího protivník ve druhém kole prezidentských voleb. Prorevoluční neislamističtí kandidáti, kteří nejsou členy Muslimského bratrstva, obdrželi v prvním kole téměř 9,7 milionu hlasů. Většina těchto voličů nyní pravděpodobně nezůstane doma (což byl před vynesením rozsudků rozšířený postoj), ale podpoří Morsího.
Demonstrant protestuje na náměstí Tahrír v Káhiře(4. června 2012).
Pokud chce Muslimské bratrstvo v boji proti Šafíkovi získat podporu voličů Abúla Fotúha a Hamadína Sabáhího, musí zaujmout vstřícný postoj. Na Tahríru i dalších náměstích se však zatím znovu sjednocují síly pro změnu, ať už jsou islamistické, či nikoliv. Klíčovým úkolem pro egyptské revolucionáře je udržet tuto jednotu, vytvořit koalici schopnou vést, přetavit revoluční hesla v konkrétní požadavky a udržet tlak během jejich plnění. Egyptská revoluce pokračuje.
Mubarakův syn Alá naslouchá vynášení verdiktu. Soud ho zprostil viny. (2. června 2012)
Husní Mubarak naslouchá vynesení rozsudku. Byl odsouzen k doživotnímu vězení. (2. června 2012)
Autor je ředitelem programu blízkovýchodních studií na Institutu arabských a islámských studií při britské Exeterské univerzitě a hostujícím členem Brookingsova centra v Dauhá. Je autorem knihy The De-Radicalization of Jihadists: Transforming Armed Islamist Movements (Deradikalizace džihádistů: Jak transformovat ozbrojená islamistická hnutí).
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Copyright: Project Syndicate, 2012. Titulek a mezititulky jsou redakční.
