Obecně sdílený názor lidu je, že politici jsou neodborní vyžírkové, kterým jde jen o vlastní měšec a kteří utrácejí naše peníze. (To není osobní mínění autora článku, ale shrnutí výsledku výzkumů veřejného mínění.)
Nabízí se tedy mávnutí rukou: Bingo! Bude se jezdit jednou drahou limuzínou, jíst jedny drahé lahůdky a jednou krást. A aspoň se ukáže, že nepotřebujeme osmnáct ministrů, ale třeba jen dva tři.
Na výsledcích nikdo neshledá, jestli tam dřepí Kuchtová nebo Bursík, ministerstva jsou toliko od toho, aby vydávala pitomá nařízení a kazila slušným lidem práci.
Nepevné strany
Ne že by na tomto radikálně švejkovském názoru něco nebylo. Ale pokud přistoupíme na to, že demokracie je nejlepší možný způsob vlády ze všech špatných, pak ministerstvo bez ministra není normální.
A není normální, že koaliční strany – zelení a lidovci – nebyly schopny předložit pět šest sedm brilantních osobností, ze kterých by si premiér Topolánek vděčně vybral.
Normální není ani důvod, proč to neudělaly: obě strany jsou nepevné, vnitřně rozhádané a strádají akutním nedostatkem skutečných vůdčích tváří a duší.
Dovedný Bursík
Křesťanští demokraté se už léta dostávají do Sněmovny ne díky zářivému programu a tužbě ukousnout víc z pravicového koláče, ale díky pohodlné základně na jižní Moravě. Strejcovské sklípkové ovzduší nepřitahuje skutečné dravce.
To, že se mezi lidovci vylíhli političtí mistři jako Josef Lux nebo později Miroslav Kalousek, není zásluha stranické výchovy, leč spíše zázrak a důkaz toho, že Bůh na nejkřesťanštější stranu ještě zcela nezanevřel.
Zelení jsou ve Sněmovně poprvé, a to zásluhou Martina Bursíka, který dovedně sesbíral protestní hlasy mladých rozhněvaných mužů a žen, jež dříve patřily padlé Unii svobody. Strana sama nemá téměř žádné osobnosti schopné opravdu vést ministerstvo.
Co s tím?
Což není urážka těch osobností: zelení vznikli spíše k tomu, aby se přivazovali k Temelínu, kradli kuřata z nelidských farem a vozili rosničky na staveniště dálnic, aby vzápětí křičeli, že nenechají tak vzácný výskyt žáby kalifornské zničit.
Na ministrování se nepřipravovali, dokonce se většině z nich saka, kravaty a papalášství všeho druhu programově hnusilo. Jak mají, pro zeleného Boha, konverzovat s Martinem Romanem nad velrybím ragú?
Ale co s tím? Můžeme kritizovat ODS za její program. Za její pletichaření při "nákupu" dvou socialistických poslanců. Za příliš měkkou nebo příliš tvrdou reformu. Nikoliv za nedostatek osobností schopných vést ministerstva.
Neocenitelné zkušenosti
Jenže vláda je koaliční a politická. Nejde o to, jaké máte zkušenosti a docentury, jde o to, jak dopadly volby a co si vykšeftujete. Zelení a lidovci vykšeftovali víc, než na co mají. Pustit to nemohou – politicky i lidsky by se znemožnili.
Reformovat strany je těžké, ba nemožné. Přesvědčil se o tom Jiří Paroubek, když chtěl modernizovat ČSSD. Představovat si, že se lidovci a zelení změní, by tedy bylo bláhové. Zároveň je jisté, že budou pravděpodobně v každé myslitelné vládě ještě nějaký ten pátek.
Z toho s trochou nadsázky vyplývá například, že Cyril Svoboda, Miroslav Kalousek a Martin Bursík mají vládní místo jisté, ať to bude s ODS nebo se sociálními demokraty. Jejich zkušenosti jsou totiž pro osobnostně chudé strany neocenitelné.
Odborná kvalita vládnutí (nejde totiž jen o ministry, ale i o náměstky, sekční šéfy a další důležité úředníky) bude tak díky malým stranám vždy nižší. Ale skeptický občan si řekne: Pánbůh za to zaplať!
Čím míň tam toho ti ministři udělají, čím míň se budou snažit, tím míň toho zpackají. Nejlepší ministr – neviditelný ministr. A takoví jsou dnes nejen na školství a místním rozvoji...
