Určitý pokrok je vidět: před minulými volbami ČSSD slibovala, co všechno lidem rozdá a nadělí.
Dnes slibuje, že nám sebere o chlup méně než minule. Jde zas jen o slib. Daňové zatížení se podstatně nezmenší - ačkoliv nemáme stát socialistický, máme stát, který přerozděluje polovinu všeho, co lidé vyprodukují.
Smyslem daňových reforem nemá být přestrkování jednotlivých drobných položek sem či tam, nýbrž úspornější a rentabilnější stát. Z toho by se měly daně odvíjet - co má stát dělat, platit, a co ne.
Šetřit a chovat se racionálně však není smyslem politiky. Tím je získávání voličů.
V tomto smyslu se ČSSD chová dnes zvlášť nechutně: podbízí se všemi směry, odkud by mohla voličská podpora přijít: jednou rozdáváním, příště nízkými daněmi, potřetí běží prý s Blairem doprava, vzápětí odrbe bohaté, chudým podrží.
Celkový smysl takových daňových úprav je jen vlezlost a vtíravost politiků. Ale politik má mít koncepci a na tu získávat voliče - nikoliv jak slepec hádat, po čem voliči asi touží, a to jim narychlo slibovat.
Celá Evropa, nejen my, je přetížená sociálními výdaji a přerozdělováním z centra. Pokud toho včas nezanechá, ocitne se na vedlejší, slepé koleji. Jsou čipernější končiny světa, které EU brzy předběhnou.
Žádná lisabonská memoranda na tom nic nezmění. To je objev, který je Evropě už znám - jen u nás vyhlíží cizokrajně. Sociální stát už nemůže žít z přerozdělování podle politických úsudků vlád, nýbrž z pojistné matematiky - jako každé pojištění.
Kdo chce předbíhat USA, měl by se břemene vypaseného a pažravého státu zbavit. Je pravidlo: chudí lidé krmí bohatý stát, bohatí lidé chudý. To druhé je pro lidi výhodnější. To první zas pro stát.
Pokud tu pažravou potvoru neodtučníme, zůstanou nám z nízkých daní jen další dluhy.
