„Se zákony to je jako s párky. Je lepší, když nevidíme, jak se dělají,“ řekl kdysi kancléř Bismarck a měl jistě pravdu.
V Česku jim říkáme prsní protézy.
Zní to hrubě? Snad, ale takový je český termín pro prsní implantáty, které jedny ženy zatracují a jiné po nich touží, které u jedné ženy odstraní psychický problém, někdy hraničící až s komplexem, u jiné řeší vrozenou vadu či ztrátu prsu po nádorovém onemocnění.
Zatracovaná i vytoužená umělá prsa
Zakázat se dá prakticky cokoliv a argumenty nemusí být ani nějak pádné.
A v tomto případě také nejsou.
Důvody udávané ve zpravodajství ČT 1, která na problém upozornila, jsou tak trochu bizarní, a upřímně řečeno, nepodložené a nezaštítěné seriózními studiemi či fakty. Takto by se dalo zakázat více materiálů a náhrad.
Ale proč zrovna tyto implantáty? Společnosti, které se jejich výrobou zabývají, vyrábějí současně implantáty plněné gelem i tzv. fyziologickým roztokem, takže lobby výrobců, které se předpokládat dá, za tím pravděpodobně nestojí. Odkud tedy pramení snaha gelové implantáty dostat ze hry?
Vždyť od roku 1978, kdy byly právě ve Spojených státech silikonové, gelem plněné prsní implantáty poprvé použity, nebyly předloženy žádné seriózní vědecké důkazy o škodlivosti silikonového materiálu. Ani v tomto okamžiku nejsou známy žádné, seriózními studiemi podložené argumenty prokazující vazbu mezi přítomností silikonového materiálu v prsu a vznikem např. rakoviny prsu, revmatických či alergických chorob a podobně. Nejsou. Nikdo je nepředložil a my je nemáme k dispozici.
Jsem proto naprosto klidný. Navíc gelové implantáty mají méně komplikací a obecně lepší výsledky než ty plněné solným roztokem.
Tak proč vadí zrovna silikonový gel uvnitř, když silikonový plášť je u obou typů shodný? Tuším, že se po nějakém čase pravý důvod ještě ukáže. Paradox je, že silikon je hodně používaný materiál, využívaný již od začátku 60. let. Kolem sebe máme silikonové materiály na každém kroku – těsnění, silikonové tmely, komponenty různých přístrojů atd. Ty nevadí. Je pravda, že nejsou „uvnitř“ organismu.
Ale co silikonové destičky či gely sloužící k ošetřování jizev? Ani ty nejsou tak docela uvnitř. Silikonové kloubní protézy, které často zachraňují hybnost malých kloubů ruky např. u revmatiků, už uvnitř jsou. A ty nevadí? O těch se nediskutuje.
Nediskutuje se ani o jiných silikonových implantátech, např. bradových, tvářových, hýžďových...
Neurčitost uvedených argumentů a jejich charakter mě přesvědčuje, že „něco je jinak“, než se jeví navenek.
Za snahou o bezpečnou implantaci v USA bude ve skutečnosti asi něco úplně jiného.
Americká záležitost
Já ve své praxi silikonové implantáty plněné gelem používám, a to dokonce i americké. Používat je zatím budu i nadále. ČR je členem společnosti EQUAM (European Committee on Quality Assurance and Medical Devices in Plastic Surgery), která nás, plastické chirurgy, včas a pravidelně informuje o aktuálních problémech.
Chová se racionálně a s rozvahou.
Co se týče právě zmíněného problému, zatím ani slovo. Nic. Jistě se o tom bude hovořit na nejbližší zářijové schůzi ve Vídni, kde se sejde evropský kongres plastických chirurgů a k dané problematice se jistě vydá oficiální stanovisko. Pokud EQUAM bude pro zákaz zmíněných protéz, nebudu je samozřejmě používat ani já.
Ale zatím je ticho po pěšině a já osobně doufám, že kontroverzní zákaz zůstane, podobně jako na začátku 90. let, čistě americkou záležitostí, které Evropan těžko porozumí.
