Bez ohledu na to, kdo z nich má ve kterém sporu pravdu, chovají se nepřiměřeně. Veřejnost není na jejich hádky zvědavá.
Bohužel, není to ve vztazích mezi "hradem" a "podhradím" nic nového.
Václavové Havel a Klaus bojovali mezi sebou celou dobu, co byl nejslavnější československý disident hlavou státu. Jejich pohled na svět i ideologie byly zcela rozdílné a přetrvalo to dodnes. Erupce sporů mezi nimi vybuchovaly permanentně tu s větší, tu s menší intenzitou.
V lásce se Havel a Klaus nikdy neměli, ať už se tvářili jakkoli. Ale na rozdíl od hádek s premiérem Paroubkem se VáclavI. i VáclavII. alespoň snažili "tvářit".
Tvrdě do sebe tepali, ale na veřejnosti či v oficiálním projevu ani jeden z nich nevyslovoval jméno toho druhého.
Byla to samozřejmě hra, každý dobře věděl, do kterého terče šípy míří. Jen v několika případech se "václavovská" polemika (alespoň na veřejnosti) zvrhla v osobní invektivy.
Bitva Klause s Paroubkem má jiný ráz. Je daleko, daleko osobnější. Rozdílné pohledy na svět se zatím tolik neřeší. Proto se o skutečné podstatě problémů dozvídáme málo. Nebo snad někdo slyšel od premiéra Paroubka nějakou hlubokomyslnou úvahu o Evropské unii?
Prezident i premiér jsou pragmatici a technokraté moci. Rozehráli mezi sebou velkou hru, která určitým způsobem předznamenává ostrou předvolební kampaň. O to jde Jiřímu Paroubkovi především.
V poslední bitvě o doktora Ratha si lépe a rozumněji počíná Václav Klaus. Aby však byli prezident a předseda vlády na dlouhé "válečné stezce", je věc hodně nesmyslná.
Co takhle fajfka míru?
